Co se děje za pódiem: Podívejte se do zákulisí festivalu Colours of Ostrava, kam se málokdo dostane
Skoro tak dlouho, jako existuje festival Colours of Ostrava, je na světě i speciální projekt Reflexu a výjimečného fotografa Romana „Blacka“ Černého. Nedávno jsme s čerstvým jubilantem Blackem přinesli rozhovor a osm stránek plných jeho snímků hudebních hvězd Colours, od Johnnyho Rottena a Iggyho Popa po Jacoba Colliera. Vězte, že Roman i letos nevšedním pohledem zachytil nejrůznější účinkující z festivalového line-upu, a to v magických místech zákulisí, kam ochranka běžného diváka samozřejmě nepustí.
Každá backstage žije vlastním životem, který je ve všech ohledech podobně bohatý jako návštěvnický areál, a kromě zábavy zahrnuje i spoustu práce. K Romanovi a Monice Černým už vloni přibyl další asistent, protože starostí s focením portrétů interpretů je víc a víc. Ono totiž i muzikantů, kteří se touží v rámci tohoto projektu nechat zvěčnit, je na Colours víc a víc. A někteří se dokonce sami hlásí poté, co si prohlédnou výstavu fotografií z minulých ročníků, jíž každoročně zdobíme chodbu do festivalové jídelny kapel. Třeba neurovědec a loňský hlavní spíkr Meltingpotu Matthew Walker si vzpomněl na poslední chvíli – a než aby přišel o portréty od Blacka, raději riskoval, že mu uletí letadlo za oceán.
Na samotnou photo session má Roman často tak dvě tři minutky, ovšem příprava zabere i hodiny. Nejde jen o představu konceptu každého portrétu a následné chystání pozadí, rekvizit a světel. Daleko víc energie může zabrat naše jednání s manažery o povolení fotografování. Když vůbec svolí, trvá dlouho ladění přesného času a někdy i schvalování výsledného díla. Naštěstí se většinou jedná o profesionály, s nimiž je rozumná domluva.
Jedno je jisté: kdyby se vystupujícím fotografie nelíbily, fotit by se nenechali a celý projekt by neměl tak dlouhou a uznávanou historii. Aktuální ročník Colours končil za úplňku pod nadvládou Kozoroha, který symbolicky akcentuje dlouhodobé cíle a dosahování úspěchů. Bohaté vizuální sklizně Romana Černého, zobrazující oblíbené umělce jinak, než jak je vidíte na pódiu, jsou a budou v tomto duchu jednou z mála konstant v neuvěřitelně rychle se měnícím světě dnešního šoubyznysu.
Některé vzpomínky na letošní „kolorsy“ přinášejí fotogalerie výše. Na ty budoucí si musíme minimálně rok počkat. Keep on rockin’ in the free world!
