Myslíte, že jste už v životě zažili hodně divoké mejdany? Tak to jste ještě nebyli v Íránu, zemi, kde vládne přísný náboženský režim. Čím více zákazů a příkazů platí na veřejných místech, o to více jsou porušovány za zdmi domů a bytů. Vynalézavost Peršanů v tom, jak zákazy obejít a přelstít, nezná hranic.
„Dáte si pivo?“ ptá se na uvítanou Hamíd Gorbanchani, když se usadíme v jeho velikém bytě v okrajové čtvrti Teheránu. Hledím na něj. V této zemi není obvyklé, že by návštěvě nabízeli alkohol. Pití alkoholu je zde zakázáno stejně jako jeho prodej a celý tento byznys funguje přes pašeráky. Nadšeně přikyvuji. Hamíd mi podává nealkoholické pivo. Jsem zklamaná. „Nebojte, je alkoholické. Umím totiž vyrobit z nealka alko. Dám láhev na pár dní za ledničku. Je tam stabilní vyšší teplota. Ono to nakvasí a je z toho alkáč,“ vysvětluje starší muž s knírkem. Moje íránská přítelkyně mi zase vysvětlila skvělou místní vychytávku, jak získat „tvrdý“ alkohol. „Musíte mít známého doktora. Ten vám předepíše recept na pitný etanol a půl litru vám v lékárně vydají za dolar.“ Tato metoda má jen jedno úskalí – nezaměnit s nepitným etanolem. Ten z lékárny, jak se přesvědčuji, má opravdu nálepku „drinking ethanol“. A s kolou nebo džusem chutná celkem obstojně.
Největší šok však přichází na íránských párty. Rozuměj domácí soukromé párty. Nejdivočejší z nich lze zažít v západním Teheránu, kde žijí bohatí Íránci. „Vítejte,“ říká Nicky oblečená do třpytivé podprsenky a vede nás do obýváku, kde tančí několik velmi spoře oděných děvčat zmalovaných jako v bollywoodském filmu. Hraje západní hudba, ale hlavně perská hudba z amerických kanálů vysílaných v perštině. Kluci do toho hrají na bubny a whisky teče proudem. Nechybí ani domácí víno. „To kupujeme od Arménů, jsou křesťané a umí ho báječné,“ vysvětluje Nicky. Dvě z dívek se po chvíli líbají a ve spodním prádle tančí na stole. A když mizí s pár chlapci v zadní místnosti, neptáme se dál. Zítra však zase půjdou po ulici zahalené od hlavy až k patě a doprovázené svými bratry, kteří budou hlídat jejich počestnost.
Zdejší režim a náboženská policie ale nejsou hloupí a před pár lety prosadili zákon, který umožňuje policii vtrhnout do domů bez ohlášení. Mnozí večírkůchtiví Íránci už tak skončili za mřížemi. I tak to na divokosti místních jízd nijak neubralo.
David Těšínský / Svobodné Fórum
www.tesinskyphoto.com
www.facebook.com/DavidTesinskyOfficial
Více reportáží ze světa si můžete přečíst v časopise Lidé a Země
