JAK SE Z ŠÉFA POLOSTÁTNÍHO KOLOSU STAL NEJBOHATŠÍ MANAŽER
Je to každoroční adventní rituál. V době, kdy Mikuláš rozdává dárky a čerti na ulicích chřestí řetězy, zdražují nám ČEZ elektřinu.
K rituálu neodmyslitelně patří, že státní Energetický regulační úřad, případně antimonopolní úřad, tento krok vždy posvětí. Proč je vliv Českých energetických závodů tak velký, že se ho bojí i politici, přestože většina akcií patří státu?
Letos to mělo jednu neobvyklou peripetii. Druhého prosince 2008 se za přítomnosti ministra Martina Římana sešel na půdě jeho ministerstva průmyslu a obchodu generální ředitel společnosti ČEZ Martin Roman s vedením Hospodářské komory. Výsledkem byla dohoda, na jejímž základě ČEZ kývnou na možnost "včasné kalkulace vlastních nákladů za spotřebu elektrické energie". Co to v praxi znamená?
NOVÉ CENY
Maloodběratel nebude pro rok 2010 vystaven skokovému zdražení elektrické energie. Důvodem je, že si může vybrat jednu ze tří možností pro stanovení ceny na rok 2010 (viz Pokus o pochopení politiky ČEZ, str. 63). "Společnost ČEZ vyslyšela žádost Hospodářské komory České republiky a Svazu průmyslu a dopravy o pomoc podnikatelům. Na základě našeho požadavku se rozhodla jako pomoc malým a středním podnikům snížit cenu elektřiny na úkor svého zisku, aby pomohla překlenout hospodářský útlum vyvolaný světovou ekonomickou krizí. ČEZ si uvědomují, že svou cenotvornou politiku musí přizpůsobit současné situaci podnikatelů, aby i v dalších letech měly dostatek zákazníků," řekl po jednání Hospodářské komory její prezident Petr Kužel. Součástí dohody je rovněž ujednání, že cena bude společností ČEZ stanovována na rozdíl od minulých let transparentně.
Tato dohoda je dodnes jediným drobným ústupkem, který se podařilo po mnohaletých diskusích o cenách elektrické energie na tomto dominantním energetickém hráči vymámit. Ukázalo se tedy, že i takový gigant lze v případě dostatečné politické vůle přinutit ke kompromisům.
V polovině prosince 2008 má u ministra Martina Římana proběhnout další jednání. Výsledná cena elektrické energie by pak měla být průběžně zveřejňována, jako je tomu například u pohonných hmot. Tím by se mohlo předejít skokovému zvyšování cen. Vraťme se však o několik let zpět a zkusme si odpovědět, jak vlastně vznikl fenomén ČEZ, tento neoficiální stát ve státě?
PRVNÍ ÚSPĚCH: JETE
Společnost ČEZ vznikla v roce 1992 přeměnou státního podniku České energetické závody. V průběhu devadesátých let došlo k částečné modernizaci elektráren v jejich vlastnictví a následnému odsíření. Velmi důležitým momentem pro společnost bylo dokončení jaderné elektrárny Temelín. Tehdy poprvé se uplatnil vliv ČEZ na vrcholnou politiku.
Jeho představitelům se podařilo přesvědčit vládu, že Česká republika se v blízké budoucnosti bez její dostavby neobejde a domácí odběratelé by museli platit nehorázné ceny za odebranou elektrickou energii. Když se po patnácti letech podíváme na vyšší ceny energií v okolních zemích, musíme říct, že měli pravdu. Na druhou stranu by vzhledem k možnostem ČEZ mohly být ceny výrazně nižší.
Státu hodně svazuje ruce někdejší rozhodnutí zprivatizovat část společnosti ČEZ. Následný vstup soukromého kapitálu znamenal, že stát i přes svou téměř dvoutřetinovou většinu má omezené možnosti, jak ovlivňovat cenovou či investiční politiku ČEZ. Vzhledem k účasti zahraničního kapitálu by se totiž při neadekvátním zásahu státu mohlo stát, že bychom čelili další mezinárodní arbitráži.
Současná vlastnická struktura je následující: ministerstvo financí ČR (64,2 %), ČEZ, a. s., (9,9 %), a zbytek domácí a zahraniční subjekty. Celková výše základního kapitálu Českých energetických závodů, a. s., zapsaná v obchodním rejstříku k 17. 4. 2007 činila 59,221 miliardy korun.
SUPER ČEZ
Ke zcela zásadnímu kroku v dalším vývoji ČEZ, který z valné míry ovlivňuje postavení společnosti na trhu, a tím pádem i ceny elektřiny, došlo v roce 2003 za vlády Špidlovy koalice (kromě ČSSD ještě US-DEU a lidovci). V rámci tehdejšího procesu liberalizace trhu s elektrickou energií začala Evropská komise prosazovat oddělení výroby, distribuce a přenosu elektrické energie.
Na základě politického rozhodnutí společnost ČEZ koupila od státu podíly v některých regionálních energetických společnostech (REAS) výměnou za přenosovou soustavu ČEPS, aby do přenosové sítě mohli být pouštěni i další výrobci energií bez závislosti na tlaku dominantního výrobce.
Obchodní společnosti v té době byly naopak bez vlivu ČEZ, a tak z hlediska diverzifikace distribuční sítě se dá tento krok vnímat jako krok zpátky. Byly tím totiž položeny základy stavby, o níž se dnes mluví jako o "superČEZ". Obchodní podíly v regionálních distributorech koupily ČEZ za babku i s požehnáním Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, jehož hlavním úkolem má teoreticky být ochrana spotřebitele před monopolními praktikami.
Právě soutěž mezi nezávislými distributory přitom držela v devadesátých letech ceny silové elektřiny na uzdě - mezi roky 1993 a 2000 vzrostly pouze o necelých 15 procent. Po roce 2003 tato soutěž fakticky skončila, protože ČEZ ovládly většinu distributorů a dostaly se do pozice jak většinového prodávajícího, tak zejména většinového kupujícího. "Největším nakupujícím od nezávislých se stal jejich největší konkurent a ceny začaly dramaticky růst. A proč by nerostly? Z domova konkurence nehrozí, neboť tu ČEZ zvládnou prostřednictvím regionálních distributorů, a ze zahraničí lze vzhledem k růstu cen a omezení možností dovozů konkurovat také velmi obtížně," říká kupříkladu analytik Liberálního institutu Miroslav Zajíček.
OD MÍLA K ROMANOVI
Vznik "superČEZ" je neodmyslitelně spjat se jménem někdejšího generálního ředitele Jaroslava Míla, dnes prezidenta Svazu průmyslu, o němž se hovoří jako o nejvážnějším kandidátovi na post budoucího vicepremiéra pro ekonomiku v Topolánkově vládě. Míl nakonec skončil jako oběť lobbistických hrátek uvnitř sociální demokracie. Na Mílovo místo byl jmenován současný generální ředitel Martin Roman. Vzestup mladého manažera bere dech, ale současně je ilustrací tvrzení, že nahoru se v Česku dá nejrychleji dostat s pomocí státu.
Jako začínající třicátník byl Roman koncem devadesátých let jmenován ředitelem plzeňské Škodovky, kam ho dosadil jeho vrstevník a náměstek ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora (ČSSD), s nímž se Roman znal z Havířova. Mimochodem Sýkora je spolumajitel firmy Moravia Energo, jež nedávno Stanislavu Grossovi nezištně půjčila několik desítek miliónů na nákup akcií.
Ve Škodovce, která již tehdy prošla hlavní vlnou restrukturalizace, se Roman věnoval hlavně vytváření image úspěšného manažera a pilně budoval další mosty k politikům. V té době část podniku záhadně zprivatizovala neznámá společnost Appian Group, o níž se spekuluje, že zčásti patří také Romanovi. Pro další přežití Škodovky byly klíčové zakázky od společnosti ČEZ. Začala se rodit akce Míl.
Po Mílově odvolání z funkce šéfa ČEZ vybral ministr Milan Urban (ČSSD) k volbě nového ředitele personální agenturu Kaufmann, která se "proslavila" výběrem exministra obrany Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií. Z jejího podnětu vyšla dvě jména na funkci generálního ředitele ČEZ.
Jeden byl Vladimír Bail, manažer Vítkovických železáren, druhý Martin Roman. Premiér Špidla se stavěl za zkušenějšího Baila, na straně Romana zase stáli ministři Sobotka, Urban a Gross. Těsně před rozhodnutím se v tisku objevila zřejmě předem připravená informace, že Bail má vazby na Rusko. A tak byl šéfem ČEZ 1. dubna 2004 jmenován Roman.
Celou akci spojenou s instalací Romana vedl poradce tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana a známý lobbista Vladimír Johanes, syn významného předlistopadového politika KSČ. Dalším mužem v pozadí byl Radek Pokorný, blízký přítel exministra financí Bohuslava Sobotky a pozdější poskytovatel právních služeb ČEZ.
OPČNÍ PROGRAM
S Romanovým jménem je mimo jiné spojeno neuvěřitelných 677 miliónů korun, jež mu připadly za loňský rok v rámci firemního opčního programu (de facto odměny) na přednostní nákup akcií. Program pro manažery ČEZ prosadil stát jako většinový vlastník firmy v roce 2001 za vlády Miloše Zemana. Tehdy ovšem šlo o odměny pro nejužší management. Po nástupu Romana došlo k jeho rozšíření.
Nepřestává to vyvolávat dohady, zda takto koncipovaný opční program nebyl ve skutečnosti legalizací peněz k pozdějším úplatkům pro politiky, případně financování kampaní jejich politických stran. Faktem je, že Martin Roman se svým vlivem a příjmy stal něčím jako dalším premiérem České republiky, s nímž každá politická garnitura musí uzavřít imaginární koalici.
ZATAŽENÁ BRZDA
Po strmém růstu ceny akcií, a tím i výdělku manažerů ČEZ ale stát v roce 2006 zatáhl za brzdu a prosadil v motivačním programu omezení. Toto rozhodnutí ohraničilo možný výnos na maximálně dvojnásobek růstu cen akcií. Ze třinácti manažerů, kteří opci na akcie firmy uplatnili, se však toto omezení vztahuje pouze na dva. "Od samého počátku opčního programu měla být jeho součástí taková brzda, jaká je tam od roku 2006," tvrdí současný náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Hüner, jenž je rovněž členem dozorčí rady ČEZ.
Právě kvůli opčnímu programu v souvislosti s enormními zisky je elektrárenská společnost kritizována svými odpůrci a značnou částí veřejnosti, ale i některými politiky. I pro zasvěceného analytika je totiž složité rozhodnout, co je objektivní stav, na němž těžko mohli manažeři cokoli změnit, a ovlivnit, což se týká celoevropského růstu cen energií. Tedy, co je skutečně výsledkem jejich práce.
ZLATÁ VEJCE
Právě za současného generálního ředitele začíná teritoriální expanze ČEZ, díky níž se elektrárenský gigant stává opečovávaným miláčkem všech dosavadních vládních reprezentací. Nejprve v září 2004 rozšiřuje své působení za hranice České republiky, když po úspěchu v bulharské privatizaci kupuje podíly ve třech tamních regionálních distribučních firmách za 280 miliónů eur. V té době to byla největší investice české firmy v zahraničí.
ČEZ pod Romanovým vedením uspěly kromě jiného i při privatizaci distribuční firmy Electrica Oltenia, S. A., v Rumunsku a v roce 2006 získaly většinové podíly ve dvou polských černouhelných elektrárnách: Elektrownia Skawina a Elektrocieplownia Elchoba. V květnu následujícího roku podepsaly ČEZ dohodu s energetickou společností Republiky srbské (ERS) o založení společného podniku a rovněž byly vybrány jako jeden z partnerů v projektu výstavby a provozu 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Cernavod.
V minulém roce zase podepsaly s RAO JES dohodu o založení společného podniku pro rekonstrukci elektrárny ve Ščokinu v Tulské oblasti Ruské federace. Koncem roku 2007 založily společný podnik s maďarskou společností MOL, zaměřující se na výrobu elektřiny v plynových elektrárnách v Maďarsku, Slovensku, Slovinsku a Chorvatsku.
To je výčet největších zahraničních akvizic, které se ČEZ povedly.
Ruku v ruce s rozmachem firmy kráčí i vzestup jejích hospodářských ukazatelů, což se pochopitelně odráží i v příjmech státu na daních a dividendách. Výnosy z ČEZ jsou vítanou součástí státního rozpočtu.
ČEZ jsou dnes jediným českým podnikem, který je schopen takové expanze, přičemž jeho postavení dorůstá významného regionálního hráče. "Existuje ale podezření, že ČEZ si do dnešních cen energií kalkulují i náklady na nákup příštích akvizic," komentuje podnikatel Petr Cibulka ze sdružení Sponel (Spolek proti nemravným cenám elektřiny).
A právě v tom je zakopán pes. Bude kvůli "férovým cenám" jakákoli státní reprezentace ochotna zaříznout slepici, jež snáší zlatá vejce, byť by na domácím dvorku sezobala obyčejné občany, kteří se nemají jak bránit?
AUTOR JE PUBLICISTA
Související články:
Milena Geussová: POKUS O OBHAJOBU POLITIKY ČEZ (Reflex č. 50/2008)
