Král Alfons XIII.: Na své svatbě zázračně unikl atentátu, zachránil život Kramářovi a sbíral pornografii
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Při svatbě zázrakem unikl pumě anarchisty, prozřetelností (nebo nerozhodností?) udržel za první světové války Španělsko v neutralitě, pomáhal tisícům válečných zajatců obou stran konfliktu a Židům doma i v Palestině, úspěšně intervenoval za odbojáře Karla Kramáře, odsouzeného Vídní k trestu smrti, zato ruského cara už před bolševiky zachránit nestihl. ALFONS XIII. (17. 5. 1866–28. 2. 1941) byl také nejsledovanějším pacientem se španělskou chřipkou, snad jediným monarchou nominovaným na Nobelovu cenu za mír atd. Pozoruhodný osud na vlastně neúspěšného vladaře, který věnoval energii raději závodním vozům nebo milenkám a později pobýval v exilu na zámku Kynžvart.
Infantilní portorický král Fernando XXIII. má kvůli pilným anarchistickým atentátníkům velkou spotřebu dvojníků. Kde brát další dubly a nekrást? Najatý specialista Sherlock Holmes vyslídí v moravském Brodku vychytralého notorického neplatiče Františka Lelíčka, který je podobný Fernandovi XXIII. jako královské vejce královskému vejci – a už to jede.
Autorem populární knižní předlohy, již v roce 1908 vydalo pražské nakladatelství Kočí, byl Hugo Vavrečka. Novinář, diplomat, později ředitel u Bati, děd Václava Havla a na sklonku první republiky její první ministr propagandy. S ohledem na renomé bývalého generálního konzula v Hamburku, poté československého vyslance v Budapešti a ve snaze nepoškodit svého zaměstnavatele souhlasil Vavrečka se zfilmováním stále oblíbené humoristické knížky až poté, kdy španělský král Alfons XIII. v dubnu 1931 uprchl do exilu. Odpadlo riziko možných diplomatických protestů z Madridu. Skutečný Alfons XIII. byl od roku 1925 přece jen nositelem Řádu Bílého lva, rok po japonském císaři Hirohitovi, rok před italským premiérem, diktátorem Mussolinim.
Režisér Karel Lamač pak dostal na scénář Václava Wassermana schvalovací razítko prvorepublikové cenzury a už 25. března 1932 se v kině Adria na Václavském náměstí v Praze konala premiéra nové veselohry s Vlastou Burianem a začínající osmnáctiletou Lídou Baarovou v dvojrolích vladařského páru a jejich dvojníků. Tehdy obvyklý „tuplák“, tedy souběžně natáčenou cizojazyčnou verzi s částečně obměněným hereckým obsazením, nepřipravil Lamač jako obvykle pro německý, nýbrž pro francouzský trh. Na placu si měl zahrát i originální carský inventář, zapůjčený ruskými emigranty – třeba pozlacené umyvadlo.
Filmový Fernando XXIII. ze své země zbaběle prchá, hrdá královna zůstává a vášeň k opovrhovanému choti v ní znovu vzplane až pod dojmem statečného vystupování Moraváka Lelíčka, o jehož existenci ovšem panovnice nemá tušení. Král v exilu umírá, dvojník Lelíček pohrozí ministrům i Holmesovi mezinárodním skandálem po zveřejnění svého skutečného původu a pak – veřejnosti neprozrazen – „zdědí“ moc i pravou královnu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
