„Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Tato legendární věta profesora oktávy Málka se zaryla do mysli již několika generací diváků, kterým se hned vybaví slavné okupační drama Vyšší princip. Postava středoškolského profesora, který v pohnuté době heydrichiády jde žádat velitele gestapa o ušetření životů svých studentů, je nepochybně nejslavnější rolí populárního filmového a divadelního herce Františka Smolíka. Od jeho úmrtí dnes uplynulo 50 let.
Filmových rolí, ve kterých František Smolík zazářil, je však mnohem více. Milovníci pohádek určitě vzpomenou na Princeznu se zlatou hvězdou, kde Smolík ztvárnil krále Hostivíta, nebo neméně populární Hrátky s čertem, kde si pro změnu střihl roli poustevníka Školastykuse. K němu si lidé chodí pro dobré rady, poustevník ale raději pomáhá sám sobě než ostatním. Rád by se totiž po ukončení pozemské pouti dostal do nebe. A do třetice připomeňme i roli stařečka v klasické pohádce Obušku, z pytle ven.
Smolíkovo herectví se samozřejmě neomezilo jen na pohádkové postavy. Hrál v desítkách snímků, v nichž uplatnil svoje široké herecké spektrum od komických rolí až k dramatům a tragédiím. Z dalších snímků například jmenujme Škola, základ života, Bílá nemoc, Cech panen kutnohorských, Batalion, Městečko na dlani, Paličova dcera, Krakatit, Psohlavci či Jan Hus.
Hercem proti otcově vůli
František Smolík se narodil 23. ledna 1891 v Praze. I přes jeho nadání nechtěl jeho otec nic slyšet o tom, že by se z Františka stal hudebník a komediant. Proto ho dal ho vyučit elektrotechnikem. Proti vůli svého otce však František Smolík vystupuje s ochotnickým divadlem a v roce 1908 odchází z domu a stává se členem kočovné společnosti Josefa Faltyse.
V červenci 1908 se poprvé objevuje na divadelním jevišti v roli Františka ve hře Obětní beránek od Walthera Steina. V různých kočovných společnostech působil dalších šest let. V roce 1914 se stává členem pražského Švandova divadla. Po necelém roce činnosti na scéně je však povolán do armády. Bojoval na italské a ruské frontě, kde byl zajat. Po skončení války se vrací domů a do Švandova divadla, poté krátce působí v divadle Urania a v divadelním souboru E. A. Longena.
Koncem roku 1921 ho angažuje Městské divadlo na Vinohradech, ve kterém Smolík zůstane až do roku 1934. V době svého působení v tomto divadle prošel mnoha rolemi, v prvních třech letech byl obsazován hlavně do rolí milovníků. Zlomem v jeho divadelní kariéře byl záskok za Bohuše Zakopala v roli sluhy Osipa v Gogolově Revizorovi.
V roce 1934 se František Smolík stává členem scény Národního divadla. Má však podmínku: chce, aby spolu s ním byla do angažmá přijata i jeho manželka Milada Smolíková. A tak se nakonec i stalo. Třiačtyřicetiletý Smolík se v Národním divadle uvedl rolí slepce ve Vojnovičově tragedii Smrt matky Jugovičů.
V následujících letech si dokáže udržet své jasné hodnoty i morální integritu. Během protektorátu se odmítá pod nejrůznějšími záminkami podílet na nacistické propagandě, jíž se mnozí umělci ať již dobrovolně či nedobrovolně aktivně zúčastňovali. Po válce jeho filmová i divadelní hvězda ještě více stoupá. K jeho nejvýznamnější divadelní roli a k vrcholům jeho tvorby na jevišti Národního divadla patří ztvárnění postavy doktora Galéna v Čapkově hře Bílá nemoc. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný. S divadelním publikem se rozloučil rolí dědečka Dubského v Našich furiantech.
Jak již bylo uvedeno, manželkou Františka Smolíka byla divadelní a filmová herečka Milada Smolíková (rozená Ortová). Traduje se, že jí Smolík něžně tituloval „paní Vozembouchová“. Herecký pár zůstal bezdětný. František Smolík zemřel 26. ledna 1972, jen tři dny po svých 81. narozeninách.
