nahoru

Smrt Jana Masaryka: Objevíme někdy pravdu, jak zemřel syn prvního československého prezidenta TGM?

PAVEL ŽÁČEK10. dubna 2021 • 07:00
Smrt Jana Masaryka: Objevíme někdy pravdu, jak zemřel syn prvního československého prezidenta TGM?
foto: Národní archív, achív Pavla Žáčka

V den výročí smrti Jana Masaryka (14. září 1886 - 10. března 1948) vyšlo najevo, že jak státní zastupitelství, tak policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se chystají odložit poslední vyšetřování, iniciované badatelkou Václavou Jandečkovou. Položme si v této souvislosti otázku, proč až dosud nebyly (a nejsou) příslušné vyšetřovací orgány schopny přesvědčivě dokázat, jak Masaryk zemřel, případně kdo se na jeho smrti podílel. Jde o politickou nevůli, jak se někdy tvrdí, neznalost historických souvislostí, nebo v tom hrají roli ještě jiné faktory?

Zrekapitulujme jednotlivé fáze vyšetřování, jak od brzkého rána 10. března 1948 až do dnešních dnů probíhaly.

Kriminalisté prohrávají (1948)

Po upozornění na bezvládné tělo ležící na druhém nádvoří Černínského paláce byla v 5.50 hod. přivolána lékařská záchranná služba a podána informace oblastní kriminální úřadovně, oblastní úřadovně Státní bezpečnosti (StB), stálé službě ministerstva vnitra a státnímu tajemníkovi ministerstva zahraničních věcí Vladimíru Clementisovi. Krátce nato konstatoval lékař Záchranné služby hl. m. Prahy MUDr. Karel Horák smrt Jana Masaryka.

Symbolicky jako první přijela před sedmou hodinou do Černínského paláce výjezdová skupina oblastní úřadovny StB v čele s kriminálním inspektorem Vilibaldem Hofmannem, jejímž úkolem bylo zprvu zajistit objekt ministerstva.

Asi deset minut po sedmé hodině dorazil na místo činu přednosta oblastní kriminální úřadovny JUDr. Zdeněk Borkovec, který vydal pokyn k ohledání a zajištění stop. Ještě než kolem půl osmé přijel přednosta zdravotního oddělení Ředitelství národní bezpečnosti v Praze MUDr. Josef Teplý, prohlédl si Borkovec zběžně na nádvoří tělo a prošel ministrovým služebním bytem ve druhém patře budovy. Ve stejnou dobu dorazil přednosta Kriminální ústředny Praha JUDr. Josef Görner, jehož podřízení mechanoskop Viktor Vichr, daktyloskop Gustav Panenka a fotograf Jaroslav Holoubek okamžitě posílili tým pražských kolegů.

Výjezdovou skupinu StB mezitím převzal do řízení přednosta Ústředny Státní bezpečnosti při ministerstvu vnitra, vrchní odborový rada JUDr. Jan Hora, jehož doprovázeli podřízení příslušníci StB Zdeněk Starec, Rudolf Bruža a Václav Žďánský.

V 7.40 hod. bylo o průběhu řádného odhalování smrti Jana Masaryka de facto rozhodnuto. Do Černínského paláce totiž přivezli člena předsednictva ústředního výboru KSČ, ministra vnitra a poslance Národního shromáždění Václava Noska, jenž vedením vyšetřování pověřil přednostu Ústředny Státní bezpečnosti JUDr. Horu.

 

O deset minut později Nosek zakázal MUDr. Teplému dokončit základní kriminalistický úkon – ohledání Masarykova těla, a to i přes protesty, že ještě není hotov. Po osmé hodině ministr vnitra vykázal lékaře i z Masarykovy ložnice, přičemž ho donutil podepsat nepřesný a neúplný ohledací nález.

Do osmé hodiny, než definitivně převzali vyšetřování příslušníci tajné policie pod velením JUDr. Hory, se podařilo kriminalistům alespoň individuálně pokračovat v ohledání místa činu. Daktyloskop Panenka odebral Masarykovi otisky prstů, stejně tak jeho komorníkovi Bohumilu Příhodovi a správci bytu Václavu Topinkovi, celkem zajistil v ministrově koupelně a ložnici (pracovně) asi dvacet stop (na lahvích, sklenicích, telefonním sluchátku apod.). Všechny zajištěné důkazy, řádně očíslované a označené místem sejmutí, byl nucen odevzdat příslušníkům StB. Přesto ještě po návratu na Kriminální ústřednu sepsal konečný posudek, podle něhož patřila většina stop ministrovi, komorníkovi a správci bytu, ale další osoby identifikovány nebyly.

Mechanoskop Vichr stihl zajistit stopy z okna koupelny, zejména rozmazané zbytky stolice na zašpiněné bílé okenní desce. Takto závažný důkaz zabezpečil vyříznutím příslušné části desky o rozměrech 12 × 12 cm. Na římse za oknem navíc našel způli vyhořelou cigaretu Camel. Vichr se snažil zajistit léky z ložnice i koupelny, částečně rozházené po podlaze, pro další zkoumání stejně jako obsah různých nádobek s tekutinami. To však již v úplnosti nestačil. Všechny doličné předměty, včetně výřezu z okenní desky, předal StB.

Od svého příjezdu do Černínského paláce v 7.38 hod. zajišťoval fotograf Jaroslav Holoubek na Borkovcův pokyn nezbytnou fotodokumentaci. Nejprve zachytil situaci na druhém nádvoří před přemístěním Masarykova těla do služebního bytu (k tomu došlo v 8.05), poté pořídil sérii záběrů interiéru ložnice, koupelny a koupelnového okna, celkem 38 snímků.

Fotodokumentaci však již dokončoval za asistence příslušníků StB, kteří Holoubkovi fotoaparát s filmem v podstatě zabavili a vrátili až po vyvolání negativu. Krimi­nalista své fotografie nikdy nespatřil.

Po necelé hodině zajišťování stop na místě činu odvolali Görner a Borkovec z pokynu přednosty Hory – respektive ministra Noska – všechny své kriminalisty.

Příslušníci StB mezitím již obdrželi úkoly „státněbezpečnostního charakteru“. Měli pátrat po písemnostech, dopisu na rozloučenou, korespondenci se zahraničím, případně závěti, prostě „důležitých materiálech, osvětlujících smrt ministra“. Státní bezpečnost prokazatelně od začátku neměla žádný zájem objasnit Masarykovu smrt, potřebovala pouze prokázat, že šlo o sebevraždu. Nicméně ani tuto verzi ve skutečnosti nevyšetřovala. V ranních hodinách 10. března 1948 dostala tajná policie zjevně pokyn zastavit vyšetřování zkušených kriminalistů, převzít od nich dokumentaci, prostě dostat situaci pod kontrolu.

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku