Viděli ho jako švába, jako zlostnou postavu. Zuřící býk o neotesaném boxerovi Jakeu LaMottovi v magnetickém podání Roberta De Nira ale doslova zachránil režisérovi Martinu Scorsesemu život. Snímek, jenž vyhrál dva Oscary, měl premiéru právě před 40 lety.
Boxer stínuje v ringu. Záběr je černobílý a čas zpomalený. Boxer se jmenuje Jake LaMotta a má přes hlavu kapuci s levhartím vzorem. Vidíme celou postavu. Napnuté provazy pobízejí představivost: ring není jenom osvětleným trůnem – mohl by být i pouhým výběhem, vězeňskou celou. Pro hrdinu filmu Zuřící býk je každopádně jediným místem, kde se cítí komfortně, kde rozumí životu. To je poznat za chvilku, když doma seřve ženu za špatně propečený steak. „Co to tam vyvádíte, vy zvířata?“ ozývají se sousedé.
Zuřící býk není ani tak film o boxu, ani nejde o věrný životopis skutečného boxera Jakea LaMotty. Je to vyprávění o zvířeti v člověku. O ranách, které rozdá, ale především o těch, jež dostane. O pádu na dno a pokusu o vykoupení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
