Výměna manželek po arabsku: Místo přehlídky českých obecních hlupáků složitá výměna čtyř žen za tři
Jsem na učitelských prázdninách a mám čas. Nechci se něčím složitým zabývat a bohužel jsem narazila na reality show Výměna manželek. Něco podobného si pamatuji z Kanady, ale na Blízkém východě by tenhle formát narazil na nepřekonatelné logistické i teologické překážky.
Představte si tu dramaturgickou poradu. Vždyť by to musela být Výměna čtyř manželek za tři!
Televizní štáb stanice FalconTV vysadí vyměněné manželky u bombastické vily a nastává hodnocení:
„Jooo, tady je to pěkný, samý mramor a velbloudi! Yasmin, pocem, hele, co mají ty Tarikovy manželky ve skříních za abáje!“
„Ta je nějaká krátká, ne? Ale víš co, Hoor, pojďme radši nakupovat ty šanelové kabelky. Kdy má přijet naše limuzína?“
A co teprve výměna rolí a čtení manuálu? V Česku nová žena zjišťuje, kde je okena a jak často se drhne lino. V Arábii by manuál vypadal spíš takhle: „Řidiče posílej do mallu až po jedenácté, kuchařovi připomeň, že كبسة má mít víc kardamomu, a Filipínce Nadii vyřiď, že děti si mohou pouštět italský brainrot jen 2 hodiny denně.“
Největší dramatický konflikt prvních dnů? Náhradní manželka riskuje a odvážně si zkusí sama nalít čaj z konvice, čímž způsobí odborářskou roztržku se služebnictvem, a všichni teatrálně omdlí.
Rozdíl by byl i v samotném hodnocení. Zatímco v Česku nová manželka po pěti dnech hystericky brečí do kamery, že náhradní manžel pije od rána Braník a odmítá vynést odpadky, v Arábii by do kamery muž chladně zhodnotil: „Snažila se, ale její management rodinného majetku je amatérský. Koupila špatný model limuzíny, komorníka oslovovala křestním jménem a na recepci v prezidentském paláci dorazila v abáji z minulé sezóny. Ještěže štáb vypnul kamery, když zkoušela smlouvat o ceně diamantového náramku.“
Pokračujeme finálovou scénou „Mezi čtyřma očima“: U jednoho stolu sedí dva muži, mezi nimi sedm zahalených žen a řeší se, jestli služebnictvo druhé manželky správně utíralo prach na křišťálových lustrech a zda kuchařka čtvrté manželky nepoužila do biryani příliš mnoho šafránu.
To v Česku... Kdyby to sledoval nějaký cizinec, udělal by si obrázek, že drtivá většina obyvatelstva jsou potetovaní a bezzubí obecní blbci. Viděla jsem to nedávno i na koupališti a mylně jsem se domnívala, že potetovaný musí být v ČR každý, jinak ho deportují.
Zřejmě ale musíte být zanedbané špindíry, aby vám 150 000 korun za rodinu stálo za veřejné vystavování své špíny a soukromí celému národu.
Jasně, 150 tisíc je pro někoho lákavá suma. Ale když si to přepočítáte na arabské dirhamy, zjistíte, že je to cena jedné lepší kabelky z luxusního mallu a půlky letenky v Business Class. Vypadat před národem jako neandrtálec bez chrupu za cenu jednoho doplňku k outfitu? Haram!
Zatímco v Česku slouží Výměna manželek jako casting do panoptika obecních blbců, kde tetování z garáže funguje jako povinná vstupenka a savo nahrazuje osobní hygienu, v Arábii by z toho byla spíš strhující reality show o Family Wealth & Portfolio Managementu.
A pokud vám Výměna nestačí, dorazí vás pořady typu Druhá šance. Místo aby lidé řešili svoje životy s terapeutem, počkají, až jim televize zacáluje sérii zákroků, najde práci a smontuje obývák z katalogu a… Voilá! Během 45 minut se z trosky stane bytost na obláčku vnitřního klidu, která se dojímá nad novým konferenčním stolkem. V Arábii dostanete druhou šanci, když vám manžel koupí novou kolekci abájí a dalšího velblouda, v Česku si musíte nechat od bezzubého plastického chirurga ze Žďáru nad Sázavou odoperovat oční víčka a dát si udělat nový chrup od zubaře s neumělou plastikou. Zadara vás vezmou i k tatérovi, který se pyšní kérkou s čínským nápisem „slepičí polévka“. Tu mu prý na ubytovně vytetoval ukrajinský údržbář. Paráda!
Teprve potom udělá štáb z vašeho hnízdečka skandinávské minimalistické peklo.
Tento bizár si pouštím jako čistě antropologický výzkum neznámého kmene. A vy ostatní buďte v klidu: až zase na koupališti nabudete pocitu, že střízlivý a bez kérky se v ČR neuplatníte, vzpomeňte si na mě. V poušti vám k sociálnímu statusu stačí klimatizace, dobrý vkus na abáje a pocit, že vaše soukromí má přece jen o něco vyšší hodnotu než 150 tisíc.
Mabrook!
