V naší abudhabské škole probíhají třídnice úplně jinak než jinde ve světě. Tak zaprvé: Schůzky probíhají dva dny po celodenní výuce, aby se učitelé neflákali. S rodiči komunikujeme online. Na Teams dostanou linku, kde si mohou vybrat datum a čas schůzky. Všichni ale odepíší „linka nefungovat“, což není pravda, neboť ji sama odzkouším na všech svých elektronických přístrojích.
Takže se nepřihlásí nikdo, až v den schůzek začnou přicházet zprávy: Já bych mohla zatelefonovat v osm večer? „Ne, to už spím. Poslední termín je v 5,“ odpovídám zdvořile. Já moct teď schůzkovat, píše další. „Teď učím matematiku, ozvěte se kolem čtvrté odpolední.“ Anebo: Proč Míra mít ze čtení čtyřku, když ona číst každý večer? Já s ní číst: Kráva dělat bů. Kočka dělat mňau. Prase jsme vytrhli, to je haram.“ Ach jo.
První nedočkavkyně mi volá už do auta po cestě domů a také řídí. Naštěstí má chytré dítě, a tak nemám moc připomínek. V polovině hovoru slyším šílenou ránu a arabské spílání a výkřiky. Matka se nabourala a praštila telefonem. No výborně, první schůzka proběhla skvěle. Druhá mi volá, hned jak dorazím domů a sedím na záchodě. Stěžuje si, že dcera pořád kašle, ale jen ve škole. Asi je na něco alergická. Buď na prach, na klimatizaci nebo na matematiku.
„Mám jí dávat nějaké cucavé bonbóny na zklidnění kašle?“ snažím se pomoct. „Ne, ona být vypíravá. Bonbón nejí. Já myslím teplou vodu.“
„To je výborný nápad. Pošlete termosku s teplou vodou a kašel rázem přejde.“ Jinak žádné připomínky. Poslední matce volám sama, protože mám obavy, že by mě budila o půlnoci. Nelíbí se jí známka ze čtení. Vzpomínám si, jak jsem se naučila číst já ve čtyřech letech. Můj bratr napsal na plot BLANKA JE PIČA a tímto začala moje kariéra zvídavé čtenářky.
Tohle ovšem rodičům doporučovat nemohu, a tak vysvětluji americkou metodu čtení F&P, podle které zařazujeme děti do čtenářských levelů. Také vysvětluji, že jako americká škola používáme americké programy. Tyto jsou uzpůsobené pro americké děti, které mluví anglicky jakožto mateřským jazykem, a proto děti arabské se nemohou srovnávat s americkými dětmi. To, že mám ve třídě děti, které čtou na úrovni druhé a třetí třídy zatajuji. Matka se konečně uklidní, když jí posílám ukázku textu, který by měla Míra číst. Podle mě to doma zkusí přečíst všichni včetně služky, ale na osmdesáti procentech slov ztroskotají.
„Já už muset jít,“ loučí se matka, „právě mně prasknout voda, tak já jít porodit do nemocnice. Sedmé děcko…“ „A jak se bude jmenovat?“ „Zase Mohamed,“ odpovídá mezi porodními stahy. No a tím jsem ukončila dnešní třídní schůzky a na uklidnění si pouštím BREAKING BAD o učiteli, který začal vařit pervitin. YO, BITCH.
