Kdykoliv otevřu české internetové stránky, valí se na mě politika, politika, politika… Které tedy vůbec nerozumím, ale dokážu se vžít do pocitů lidí, kteří jsou těmi zprávami tak zahlceni, že už na ně (lidově řečeno) hážou bobek. A zvláště v zimě, když je venku hnusně, nebe zadeklované a brrr, je třeba ten příval často nesmyslných nebo zbytečných informací něčím přerušit. A tím myslím dovolenou. V teple. U moře. Pět a půl hodin letu. Emiráty, lehce dostupné.
Nedělám tu žádnou propagandu, ale moje staré kosti už zimu v nepohodě politických zpráv nesnesou. Naštěstí tu žiji trvale, a tak mohu mít vitamínu D kolik chci a kdy chci, celý rok. Tímto se tady nevychloubám, jenom se dělím o zkušenost, že zima by se měla přerušovat odlety do tepla, a Spojené arabské emiráty se dají zvládnout stylem „luxury on a shoestring“ (luxus za babku). Když jsem se poprvé přistěhovala před devíti lety, byla jsem plážemi přímo posedlá. Cestováním už tolik ne, protože jsem jako správný všeználek všude byla díky rozhodnutí opustit Česko v roce 1992 a vdát se za Kanaďana. Ten se sice nakonec projevil jako těžký gambler, ale prvních asi patnáct let jsme viděli mnoho kontinentů. A teď v Emirátech mám pláž takřka za humny a zezačátku jsem se tam každý víkend i smažila.
Prvotní nadšení po pár letech vyprchalo, ale občas chodím a ráda. Teď hlavně očumovat lidi. Tak třeba Irové jsou v bílém písku neviditelní. Zjeví se až po „opálení“ do ruda. Od prosince do února se v zálivu koupou jen turisté. Opalování už také provozuji méně, neboť se po něm stařecky krabatí kůže. Opalování Východoevropanů je vlastně takový přežitek socialismu. Opálení bylo společenským statem quo: my jsme byli na dovolené, my máme na dovolenou v zahraničí, a ještě navíc u moře. Opálený look se považoval za obrázek zdraví.
Lidé, jezděte k moři s padesátkou SPF, ale užívejte si toho slunce, slané vody a vlnek. Vyprdněte se na Fialu, na daně, na důchody, na elektřiny a vyčistěte si mozek. Akorát teda nemůžete bydlet u mě, protože já jsem moc teritoriální. A teď k věcem, které mám ráda: teplo, boty, pivo, pláže, posilovnu, procházky, botox, Netflix, velbloudí mléko a pohodu. Tak. Správně povrchní, ale nepodceňujte to!
Tatínek vždycky říkal, že na světě musí být i lidé blbí, aby se poznali ti chytří. A velbloudí mléko by určitě také pil, protože z válečného lágru se naučil vážit si maličkostí a docenit dostatek. Myslím si, že kdyby ještě žil, seděl by ve stínu pod palmou, kouřil a nabádal mě: „Blaničko, nečum pořád do toho telefonu, zkazíš si oči!“
