Jak už jsem mnohokrát psala, dovolené jsou nejstresovější období roku. Letos se můj ex rozhodl, že mě (zřejmě z lítosti) vezme na Maledivy, kde jsem již jednou byla s mým prvním ex před dvanácti lety. Byla jsem trochu nejistá, neboť na Maledivách je spousta malých ostrůvků, ze kterých se nedá jen tak rychle uniknout, a tak může domácí zabíjačka proběhnout velmi rychle.
Setkali jsme se na letišti, kde Hovňous (již ve špatné náladě) kritizoval můj kufr (sbalila jsem si dvacet sedm bikin), zatímco on cestoval s batohem s následujícím obsahem: 1 tričko, 1 vietnamky, 1 hřebínek a 5 balení opalovacího krému spf 80). V letadle Wizzair, kterým letěl úplně poprvé, nepochopil, kde jsou televizní obrazovky a proč se nedají sklápět sedadla. Zatímco já jsem spolkla několik tablet proti strachu z létání, chvíli hrála solitaire a nakonec vytuhla spánkem spravedlivých, Hovňous dělal revizi telefonu a mazal fotky, které mu zabíraly na mobilu místo (typu já,krajinky, porno). Poté se lekl, že neletíme na Maledivy, neboť z okénka zahlédl pevninu. Dále chtěl vodu a panadol a řekl, že má pocit, že něco zapomněl udělat, ale neví co (odhadla jsem konzumaci dvaceti Guinessů). Prostě jako malé děcko. To jsem mohla jet rovnu s Ahmedem z mojí třídy. Ale už jsem byla v letadle a nedalo se unést (otoč to na Mnichov) a kromě toho jsem potřebovala provětrat všechny svoje plavky, kvůli kterým jsem měsíc hladověla, až mi konečně začala vylézat žebra.
Letadlo bylo plné Rusů, Ukrajinců, mongoloidů (říkám to správně?) dokonce i Čechů a Slováků. Raději jsem držela hubu, aby mi nezačali doporučovat, kde se dají koupit na Maledivách levné konzervy. Ale měla jsem plné ruce práce s Hovňousem, který již fantazíroval o tom, jak si koupí nafukovací křidélka a bude se cákat u bayánového baru. Ještě tam nejsme a už propadám panice. Doufám, že si zabalil plavky a že si na Maledivách všimne, že jsem tam i já. Myslím, že určitě ano, až bude potřebovat namazat záda. Abych ho usadila, ukázala jsem mu všechny fotky z Malediv s mým prvním ex a safírový náramek, který mi tam koupil. Hovňous mi koupí leda křupky. A tak zatímco lidé z třetího světa řeší, zda budou mít co jíst a kde spát, já se rozčiluji nad věcmi, které jsou naprosto nepodstatné, protože hotel je all inclusive, mohu být od rána do večera pod vplyvom. Život je krátký a čím jste starší, ubíhá rychleji. Ale ta poslední hodina s Hovňousem v letadle na Maledivy se fakt táhne jako sopel.
