„Má zuby jak noty na buben,“ říká se o lidech, kteří mají sem tam nějaký zub, ale zbytek mezery. Já bych si ráda patentovala výraz „mezinárodní zuby“ a hned vysvětlím proč.
Ve škole začala po prázdninách hromadná panika. Učitelky přibraly a začaly si objednávat krabičkovou dietu. Tu jsem chtěla také, ale můj zubař dr. Ali mě lákal na keramické fazetky. Mají slevu, a tak bych se mohla ve třídě pyšně producírovat s bílou dvojkou a trojkou vlevo nahoře, neboť tyto dva zuby byly asi o odstín tmavší než zbytek předního chrupu. „Tak co, objednáváš si krabičky?“ dotírala učitelka Miss Lisa. „Ne, rozhodla jsem se, že tento měsíc budu tlustá, ale s pěknými zuby.“
Když říkám pěkné zuby, nemyslím tím klapáky, které nosí moje kamarádka Bezzubá (gymnázium, biologie), ani americký úsměv typu „vypadají jako klapáky, ale uvalila jsem za ně sto tisíc dolarů“. Pěkný přirozený úsměv má obsahovat nakřivlé, ale nežluté zuby.
Dentista mi dal vybrat barvičku fazetek a obrousil mi dva zuby dožluta. Hned za týden byly fazetky hotové, a tak mi je zkušebně nasadil. „Mashalla!“ vydechla asistentka nad krásou fazet. „Ukaž,“ vyrvala jsem jí z ruky zrcátko a zděšeně vykřikla: „Jsou moc bílé! Teď moje jedničky vypadají tmavší!“
„Nalepím to černým lepidlem a ony hned ztmavnou!“ Nakonec jsem to odsouhlasila. „Tak co?“ vyzvídal dr. Ali, „Líbí se vám?“ „Jo, líbí, ale teď má každý zub jiný odstín bílé.“ Tím jsem nenarážela na padesát odstínů šedé. „No jo,“ pokrčil Ali rameny, “kde vám ty ostatní zuby dělali?“ „V Kanadě, v Saudské Arábii, v Bahrajnu, v Emirátech a ty žluté třicetileté korunky vzadu jsou z Česka.“ A tak mi to došlo. Mám MEZINÁRODNÍ ZUBY! Což je zajímavé. „Pijte hodně kávy a čaje,“ doporučoval Ali, „ono to ztmavne také. A věkem se ta barva srovná.“ Věkem? Jako kolik let ještě mám na vytmavnutí fazet? No nic. Ještě uděláme reklamní video.
Vycenila jsem svůj mezinárodní chrup do kamery mobilu s proklamací: „Jsem učitelka první třídy a díky doktoru Alimu mám krásný bílý úsměv. Děti se mě již nebojí a neutíkají ze třídy. Heartfelt thanks!“ To, že při výuce stále nosíme roušky, jsem nezmínila. Zuby tedy naštěstí stále nemám ani jako noty na buben, ani v americkém úsměvu. Jen si nejsem jistá, zdali jsem neměla místo mezinárodního chrupu zainvestovat do té krabičkové diety s podobně pochybnými výsledky.
