Kdo vlastně mele maso?

Pokaždé mě dostanou. První školní den obvykle pozoruju natěšené prvňáky. Poznáte je snadno. Ostatní „mazáci“ se líně šinou, nalehko, s rukama v kapsách, jen mrňata na své historicky první cestě do školy vykračují hrdě, s aktovkou na zádech.
Taška často čekala v pohotovosti už od Vánoc, nejcennější dárek, důkaz, že už jsou konečně velké. Symbol s odrazkami.
Až půjdou domů, bude o něco těžší. Nějaké to pravítko, pastelky, drobnosti, které dostanou od pančelky. Možná už si v ní ponesou i slabikář.

Tuhle knihu jsme – chtě nechtě – četli všichni a věty o mámě, tátovi či Emě si pamatujeme snad celý život. I když... Nevíte, kdo mlel to maso? Byla to máma? Byla to Ema?
Ve starém socialistickém slabikáři, který mě provázel první třídou, sice Míla mele (neznámo co), (my) máme maso a Ema solí, ale slavná věta, za kterou bych dala ruku do ohně, nikde.
Ve slabikářích mých dětí se zase postupně záhadně měnily ilustrace Heleny Zmatlíkové a táta s mámou si tu ujasňovali své role. Táta opouštěl volant a přesouval se do kuchyně, máma pro změnu usedala k počítači.
Na nervy mi vždycky lezly historky o Pepovi s pilou. „Pepa má pilu. Pepa má sílu. Pepa umí!“ Bože, Pepy byly plné dvě stránky.
Jak se děti zvolna a pracně prokousávají a pročítají slabikářem, hasne často i jejich školní nadšení. Příští září už z nich budou lehce otrávení „mazáci“.

---

K tématu:

Kateřina Kadlecová: RŮZNÉ TVÁŘE SLABIKÁŘE (Reflex.cz, 31. 8. 2009)
Slabikářů jsou totiž mraky. Některé jsou báječné a jiné horší. V Národní knihovně jich mají asi tři desítky, počítám-li jen první vydání.
VÍTE, KDO MELE MASO? Hlasujte v anketě na konci článku.

---

Chcete-li si připomenout, jak vypadal jeden ze slabikářů stránku po stránce, navštivte adresu Zelec.net/slabikar/index.html. Autorem prezentace je Květoslav Kořán. Nostalgikům doporučujeme!