O vítězi prezidentské volby, aspoň co do stupidity, je tedy rozhodnuto. Poté co na Hradě přednesla svůj projev a zběhla z boje, už nikdo netrumfne Janu Bobošíkovou a jejího manžela, tradičního spolupachatele. Co ale poražený? Bez ohledu na výsledek volby jím je celá ODS.
Nikdo nedokázal klesnout tak nízko jako nejsilnější parlamentní strana s nejsilnějším kandidátem, jejíž zákonodárci se mohli od piva usmívat, co všechno udělají kvůli nezvolení Klause ostatní. Ne. ODS dokázala zpackat i tohle. Vedle ní jsou Paroubkovy konspirační teorie i fakt, že jeho moravský podržtaška Michal Hašek nezná ani hodiny, jen politický folklór - nic. Nakonec co chcete v zemi, kde si zákonodárci posílají jako výhružku nábojnice? I režisér Jan Hřebejk umí být drsnější: prostě si z mobilu vymažete něčí číslo.
ODS ukázala, že je bandou dvanáctiletých kluků a holek, kteří potřebují tátovu pevnou ruku, jinak se neznají. Souboj nevzala politicky, ale osobně. Premiér přednesl v první volbě o Klausovi slova, jaká moje generace recitovala o SSSR. Ivan Langer zapomněl na mikrofony a na okamžik byl – Ivanem Langerem. Všechny ovšem trumfl Vlastimil Tlustý. Jako by se rozpomněl na svá soudružská léta, kdy taky bývalo nefér netáhnout za jeden provaz: sčísl si v televizi z čela šedivou patku a s vážnou tváří pravil, že ODS potopila ve sněmovně Bursíkův zákon, protože ošklivě mluvil o Klausovi. Logické, ne? Dokonce se začali hádat i mezi sebou. Sakra, začínám se bát.
Chce se mi běžet do školy, v níž volím ve sněmovních volbách, a z urny vytáhnout svůj hlas. Myslel jsem, že jej dávám straně, která chce zemi spravovat trochu lépe než Jiří Paroubek s Vojtěchem Filipem. Místo toho jsem ho hodil lidem, jimž do ruky nepatří ani klíčky od auta.
