Koncem sedmdesátých let se v pražském kině Světozor konala přehlídka filmů Carlose Saury, dokonce s režisérovou účastí. Dnes na přehlídku Saurových filmů vzpomínám jako na úplně ojedinělou, bůhví odkud inspirovanou šanci setkat se s mimořádnými hodnotami, a to právě v časech Husákovy normalizace. Z promítnutých pěti šesti filmů mi nejvíc utkvělo tehdy nejnovější Saurovo dílo: Eliso, můj živote (Elisa, vida mia, 1976). To se u nás vzápětí stalo opravdu „kultovním filmem“ náročnějších diváků a tuto roli sehrává dodnes. Dvakrát je uvedla i Česká televize.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
