nahoru

Říp

JIŘÍ POKORNÝ15. května 2003 • 16:33

Stačilo, aby si vzpomněl na dvě místa, a už měl Neruda před očima celou vlast - hrob své matky a Říp. "Tu vojvoda Čech ukázal na vysokou horu, jež se před nimi modrala nad širým rozvinutým krajem, a děl: Poodejděme pod tuto horu, tam dětem, skotu odpočineme. Došli a položili se na úpatí hory, jež slove Říp. (...) Ráno pak, za první zoře, vstal Čech a vydal se sám jediný vzhůru na temeno Řípu tichým lesem, plným ještě nočního šera. Když vstoupil na horu, bylo ráno; a hle, široširý kraj se před ním rozkládal do nedozírné dálky až k modravým horám rovný a volný, les a chrastina, nivy a luka. Bujnou jeho zelení svítily se řeky jako rozlité stříbro..."

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně