Moc informací a málo vůdců. Zažívá Írán převrat, nebo jen další protestní rok?

Zavolejte do márnic, říká italsky do telefonu diplomat na konzulátu v ulici Nelsona Mandely v Teheránu. Je neděle, konec září 2009. O víkendu, který se podle perského kalendáře drží v naše čtvrtky a pátky, se v centru íránské metropole konala velká demonstrace. Nešla jsem, ale postrádala jsem italského kamaráda, jenž se plánoval zúčastnit protestů proti znovuzvolení zastánce ­tvrdé linie Mahmúda Ahmadínežáda prezidentem.

Hnutí vzniklo v červnu a říkalo se mu Zelená revoluce podle barvy kampaně reformního protikandidáta Míra Hosejna Músávího. Nespokojení mladí voliči věřili, že volby byly zmanipulované. Režim použil bezpečnostní složky, Basídž a Revoluční gardy, které zabily desítky lidí a tisíce zatkly. Přesná čísla nejde ověřit, ale íránské úřady evidují 36 mrtvých, opozice odhaduje počet mezi 70 až stovkou. Docházelo k mučení, vykonstruovaným procesům, v nichž padaly dlouhé tresty vězení. Músáví je doteď v domácím vězení. Média byla umlčena, mobilní sítě omezovány. Hnutí neuspělo a změna se ne­konala.

Je leden 2026 a teheránské márnice jsou nyní přeplněné. Kusé informace ze země, kde režim kvůli demonstracím plošně „vypnul internet“, nyní mluví každý den o tisícovkách pytlů s mrtvými těly. Televizní stanice al-Džazíra cituje americkou Human Rights Activists News Agency, jež v polovině ledna odhaduje skoro tři tisíce mrtvých, americký zpravodajský portál CBS News jako mnoho ostatních západních médií dvanáct, ale klidně až dvacet tisíc. Informace prý má od dvou utajených zdrojů uvnitř země.