Známý neznámý Bob Dylan. Další film se pokouší zachytit těžko uchopitelného umělce

V roce 1961 přichází neznámý mladík s kytarou do New Yorku, aby se setkal se svým hrdinou – angažovaným písničkářem Woodym Guthriem. Seznamuje se s další zásadní hudební figurou, Petem Seegerem, a nachází si cestu do folkové scény ve čtvrti Greenwich Village. Nachází i lásku, zažívá úspěch, vydává debutovou desku… Jeho hvězda stoupá, ale Bob Dylan, jak si tenhle kluk z Minnesoty ­začal říkat, naráží i na omezení, která jeho vizionářství stojí v cestě – například na tlaky ze strany nahrávací společnosti nebo na očekávání fanoušků. Mimo jiné díky hymnu Blowin’ in the Wind a dalším protestsongům se Dylan stává hitmakerem, ale s tím je tlačen i do pozice mluvčího celé generace nespokojených mladých lidí. A to se rtuťovitému chlapíkovi, který si v muzice i ve vztazích dělá, co se mu zachce, nelíbí, stejně jako mu začíná být těsná i folková škatulka. A tak se na albech Bringing It All Back Home a Highway 61 Revisited od španělky posouvá k elektrické kytaře a plnokrevným rockovým aranžmá, což se zase nelíbí tradicionalistické folkové komunitě, podle níž tím Dylan páchá svatokrádež. K explozi dojde právě v létě 1965…

Film Bob Dylan: Úplně neznámý režíroval James Mangold. Ten před dvaceti lety snímkem Walk the Line o Johnnym Cashovi nastavil model životopisných filmů, který mimo jiné i čeští filmaři využívají dodnes: začneme od důležitého životního momentu protagonisty, vrátíme se na začátek, ideálně k nějakému traumatu, dopracujeme se k onomu momentu a užijeme si finále. Tímto způsobem je vyprávěná i vynikající dylanovská knižní biografie Down the Highway Howarda Sounese, již do češtiny přeložil Michal Bystrov. Ve svém novém snímku se však Mangold soustředí „jen“ na začátek Dylanovy kariéry, během nějž se muzikant rozjel „z nuly na sto“ během pouhých několika let.