Smrtí Karla VII. ze Schwarzenbergu se zásadně změní postavení jedné z nejvýznamnější české šlechtické rodiny u nás. Už nic nebude, jak bylo.
Starý knížecí rod, jehož příslušníci jsou poprvé historicky doloženi už v roce 1172 v Bavorsku, přišel do českých zemí už v polovině sedmnáctého století, když zde získal v roce 1654 takzvaný inkolát. Často proti Karlu Schwarzenbergovi hraná politická karta, že je vlastně cizák, se ve světle této skutečnosti jeví jako úplný nesmysl. Teď ale po více než třiapadesáti letech reálně hrozí, že Schwarzenbergové z české scény fakticky zmizí. Složité dvacáté století totiž Schwarzenbergy podobně jako další významné šlechtické rody vytlačovalo z veřejného života a mnohdy z celé země.
Historicky se šlechta vyvinula z družiny panovníka, jejímž členům byly svěřovány důležité funkce ve státě i správa nad částí území, kterému panovník vládl. Postupně se družiníkům svěřené území stalo dědičným a začaly se k němu vázat jednotlivé šlechtické tituly.
V průběhu staletí se také vytvořil propracovaný systém hierarchie, která odlišovala různé stupně šlechtických titulů. Například v českých zemích byl na vrcholu šlechtického žebříčku rod, který nesl titul kníže. Za tradiční české knížecí rody bývají považováni vedle Schwarzenbergů také Lobkowiczové a Kinští, i když vzhledem k našemu začlenění do habsburské monarchie se za knížecí rody náležející k zemím Koruny české počítaly i další důležité rody.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
