Jeho otec uprchl z Tibetu v roce 1959, v témže roce jako dalajlama. Jeho strýc byl v Tibetu zastřelen, těhotná teta spáchala sebevraždu skokem do řeky. LOZANG SANGGJÄ (51) se narodil v indickém uprchlickém táboře. V Indii vystudoval univerzitu a stal se prvním Tibeťanem, který získal právnický titul na americkém Harvardu, kde také šestnáct let pracoval. Od roku 2011 je nejvyšším tibetským politickým vůdcem; dál žije v indickém exilu, v Tibetu nikdy nebyl. Funkci převzal od Jeho Svatosti dalajlamy a teď se setkává se světovými státníky, upozorňuje na porušování lidských práv, pořádá přednášky; do Prahy přijel na Forum 2000.
Která evropská země je podle vašeho názoru nejvíc pročínská?
Evropa má jasnou pročínskou skupinu, která přímo podepsala smlouvu o spolupráci s Čínou, těch zemí střední a východní Evropy bývalo 16 + 1 (tedy + Čína), od letošního roku jich je 17 + 1, přidalo se i Řecko (vedle Česka je do ní zapojeno dalších deset členů EU, tedy Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko a pět států mimo unii, tedy Albánie, Bosna, Makedonie, Černá Hora a Srbsko; pozn. red.).
Myslíte si, že Čínu, na rozdíl od Ruska, v Evropě podceňujeme?
O Rusku se v Evropě mluví hodně, čemuž vzhledem ke geografické blízkosti a historickým konotacím rozumím. Málokdo si ale uvědomuje, že Čína má v současné době nejen vojenskou a finanční moc, ale hlavně politickou vůli ke světové dominanci. Takže Evropa diskutuje o Rusku, ovšem nejvyšší výzva by měla být Čína, protože přichází s úplně jiným přístupem, a hlavně s jinou ideologií. Má schopnosti na to, aby změnila ideologické nastavení celého světa, základní liberální hodnoty a principy. Mimo jiné se snaží restrukturalizovat Organizaci spojených národů. V tuto chvíli je to po USA druhý největší finanční přispěvatel do rozpočtu. A v OSN to funguje tak, že kdo více finančně přispívá, má větší slovo a taky mnohem větší šanci dosadit své lidi, víc svých zaměstnanců.
Říkáte: buď demokratické země transformují Čínu, nebo Čína změní k obrazu svému demokratické státy. Co si pod tím přesně představit?
Děláme jen byznys, říkáte si. V Číně mají miliardu klientů, prodáme jim miliardu zubních past a miliardu aut a budeme miliardáři – to si myslí evropští byznysmeni. Je to naivní a zjednodušující, protože po nějakých pěti letech zjistíte, že spíš Čínané prodávají milióny věcí vám než vy jim. Čína už v evropských zemích podporuje politické strany, dostává se do komerční a mediální sféry, otevírají se akademické Konfuciovy instituty (Konfuciův institut působí v rámci Univerzity Palackého v Olomouci od září 2007; pozn. red.)… Jde to pomalinku, opatrně, krok po kroku. Ale děje se to.
Praha se nedávno rozhodla vypovědět sesterskou smlouvu s Pekingem. Čínská strana na to reagovala tím, že pokud tuto výpověď pražský magistrát skutečně definitivně potvrdí, „pocítí jeho zájmy újmu“. Znáte konkrétní příklady podobných „trestů“?
Generální manažer amerického basketbalového týmu Houston Rockets podpořil prodemokratické demonstrace v Hongkongu a Čína následně zrušila celé vysílání NBA v Číně. Ten vzkaz je jasný: když tohle budete dělat dál, nebudete mít žádnou čínskou finanční podporu. Jiný příklad: jeden ze zaměstnanců hotelu Marriott vyjádřil na Facebooku podporu Tibetu pouhým lajkem – ztratil za to svou pracovní pozici a generální manažer Marriottu musel do Číny, aby se omluvil. A dále: Mercedes-Benz citoval ve svých reklamách Jeho Svatost dalajlamu, což vyvolalo kritiku, a také prezident Mercedesu musel kvůli tomu jet do Číny vysvětlovat.
Dal byste nějakou konkrétní radu prezidentovi naší země, kdybyste se s ním viděl?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
