Prezident se nezúčastní 17. listopadu žádných vzpomínkových akcí, protože se tam objeví fašistická úderka Kaputin. Je to podivný argument. Že by fašisti chodili vzpomínat na 17. listopad, je dost nepravděpodobné. Leda že by tam chodili vzpomínající lidi mlátit.
Prezident si přesto zapálí doma svíčku a dá pozor, aby od ní nechytil Hrad nebo Lány. Je to rozhodnutí správné, protože prezident žádné z ideálů, které listopad vynesl do popředí, nesdílí. Co by tam tedy říkal? Požár Hradu či Lán od nějaké nedbale uhašené svíčky by se zařadil hned vedle požáru Národního divadla, kam prezident kvůli fašistům také nechodí. Raději z Hradu kritizuje i samu listopadovou demonstraci. Přišla mu málo brutální. Říká, že se jí zúčastnil nejprve na Národní třídě, pak v Mikulandské ulici.
Jeho svědectví se ale značně rozchází se svědectvím mnoha dalších účastníků. Ale když říká, že tam byl, tak to říká. Domnívá se, že fašisti, kteří tam chodí dnes vzpomínat, tam na rozdíl od něj, prezidenta, tehdy nebyli a hrdinství se nezúčastnili. On tam chodit nemusí, protože tam byl tehdy a na Lánech si rád zavzpomíná na to, jak ho na té vlídné demonstraci neseřezala policie. Tvrzení, že tam tehdy fašisty neviděl, není správné. Vidět je mohl, měli uniformy a zbraně a tloukli ostatní lidi, kteří neměli to štěstí ukrýt se v Mikulandské. Vychloubat se účastí na té demonstraci není moc vkusné. Ale někdy i člověka skromného, jako je prezident, hrdost tak zaplaví, že to udělá.
Jinou věcí je, že by na těch vzpomínkách lidi pravděpodobně prezidentovi nadávali. Má pravdu, že by jeho kytky hodili do koše, že by pískali či jinak dávali najevo nespokojenost s jeho pojetím demokracie. Kteréžto pojetí, volali by mnozí, svou blazeovanou oslizlostí připomíná fašisty víc než pískot občanů.
I autor této glosy byl kdysi z úst prezidenta dán mezi fašisty. Nebyl to prezident nynější, byl to prezident Novotný, který se jednou odpoledne v červnu 1967, doprovázen jedinou gorilou, vypravil pěšky ke strahovským kolejím, aby tam rozmlouval o socialismu se studenty z očí do očí. Říkal takové hlouposti a lhal tak, že jsme se mu my studenti smáli a nebrali ho vážně. V Novotném to uvízlo, nakvašeně odejel i s gorilou, která přivolala Čajku, do Hradu. Studenty označil za fašisty. Tento vztek a urážka byly jistě důležité podněty pro brutální bití studentů o tři měsíce později. Miloš Zeman, později též prezident na stejném Hradě, se tehdy této scénky nezúčastnil, protože na strahovské koleji nebydlel.
Komunisti rádi své kritiky dodnes označují za fašisty. Za nacisty jen zřídka, nacisti byli konec konců také socialisti a nač to připomínat. Panu prezidentovi prostě ujela huba, místo fašistů mohl říct nějakou modernější nadávku. Každopádně je nutno jej pochválit, že své jedy metá jen z výšin Hradu, že dolů mezi lidi, ty fašisty, nejde. Nakonec ani prezident Novotný svou zkušenost přímého styku s lidmi neopakoval. Ani neměl dost příležitostí, za půl roku poté padl a odletěl do dějin KSČ. Komu a proč přilepí titul fašista, na to musí být zkrátka politici velmi opatrní. Nikdy neví, co tím rozpoutají.
