Je lepší řešit endogenní depresi s psychiatrem, nebo s gynekologem? Co může člověk udělat sám, aby se zlepšil jeho stav.
Dobrý den, pane profesore,
předně chci vyjádřit poděkování za zajímavé odpovědi v Reflexu, které ráda čtu. Už 20 let se léčím na endogenní depresi. Začalo to narozením dítěte, podobné problémy má i můj otec. Celou tu dobu užívám udržovací dávku antidepresíva, v kritických obdobích zvýšenou. Kritickým obdobím je pro mne většinou podzim a potom různá zatěžkávací období v práci a v rodině, větší změny, a to i ty pozitivní (svatba dcery). Teď mi k tomu přibyly ještě hormonální problémy vzhledem k věku (52 let) a stresující péče o stárnoucí rodiče. Někdy se cítím tak mizerně, že si říkám, že by to asi bylo lepší ukončit. Těžká rána, zpomalené reakce, nechuť žít, nechuť k jídlu, celá se třesu, stažený žaludek. Potom večer je mi líp, mám radost, že jsem přežila den, zaspávám docela dobře, ale ráno se budím brzy. Mám to řešit s psychiatrem, nebo s gynekologem? Každý z nich řeší věci odděleně a gynekolog mi nabízel hormonální injekce, čehož se bojím. Mám vůbec ještě šanci, že mi bude lépe a že dokážu život zvládnout? Mohl byste mne, prosím, aspoň nasměrovat? Mohu sama udělat něco, co by zlepšilo můj stav? Nějaké přírodní prostředky? Snažím se aspoň být v pohybu a nevzdat to. Děkuji za každou radu!
Čtenářka Reflexu, Žilina
Ačkoliv bych vám mohl odpovědět pouze soukromě, zveřejňuji váš dotaz proto, že je mimoděk výstižným popisem psychiatrické diagnózy deprese, která je tak častá, že její včasné rozpoznání ušetří mnoho trápení a možná i životů. Hned v první větě upozorňujete jak na dědičnou vlohu, která u duševních poruch hraje roli a u deprese se pohybuje mezi 40 % (pouhá deprese) a skoro 80 % (bipolární porucha), tak na porod dítěte jako rizikové období a spouštěč. Také říkáte, že depresi lze držet v šachu udržovací léčbou antidepresívem, jehož dávku je třeba při zhoršení zvýšit.
Naznačujete též určitou sezónní závislost, která se někdy u deprese pozoruje (zvýšený výskyt na jaře či na podzim), a souvislost se stresem („zatěžkávací období“, „svatba dcery“, „péče o rodiče“). Nechuť žít poukazuje na sebevražedné myšlenky, těžká rána a předčasné ranní buzení jsou typické pro „endogenní depresi“, zpomalení duševního i fyzického tempa je rovněž častým příznakem, jakož i ztráta zájmu o ledacos včetně jídla (stažený žaludek). To, že je večer lépe, je učebnicový příklad denního kolísání u těžší deprese, nikoli znamení ústupu obtíží. Za pozornost stojí souvislost deprese s ženskými (estrogeny) a mužskými (testosteron) pohlavními hormony. Nízké hladiny obou bývají spojeny s řídnutím kostí, s depresí a s nárůstem hmotnosti, vysoké estrogeny a nízký testosteron s obezitou a snížením libida, nízké estrogeny a zvýšený testosteron s agresivitou, depresí, zvýšením libida a abúzem a zvýšení obou s diabetem druhého typu, kardiovaskulárním rizikem a karcinomem prsu.
Všimněte si tedy, že pokles estrogenů, k němuž dochází u žen po menopauze, bývá spojen s depresí. Proto vám gynekolog správně nabízel hormonální substituci („injekce“). Ale ptáte-li se, ke komu to všechno patří, pak středně těžká až těžká deprese rozhodně patří k psychiatrovi a musí se léčit. Z přírodních prostředků lze v tomto případě doporučit pouze hodně pohybu na vzduchu a stravu bohatou na omega-3 polynenasycené mastné kyseliny, které jsou obsaženy například v rybách a dají se koupit i jako doplňky stravy. Základem je ale na důkazech založená psychiatrická léčba, ať už antidepresívy, nebo psychoterapií, nejlépe obojím.
