16. června roku 1944 se George Stinney stal nejmladším člověkem v historii, který zemřel na elektrickém křesle.

16. června roku 1944 se George Stinney stal nejmladším člověkem v historii, který zemřel na elektrickém křesle. Zdroj: Columbia Record

16. června roku 1944 se George Stinney (třetí zleva) stal nejmladším člověkem v historii, který zemřel na elektrickém křesle.
23. března roku 1944 se jedenáctiletá Betty June Binickerová (vlevo) a sedmiletá Mary Emma Thamesová nevrátily večer domů.
Lidskoprávní organizace NAACP poslala den před plánovanou popravou stížnost guvernérovi Jižní Karolíny Olinu D. Johnstonovi. Ten na ni ale nijak nezareagoval.
16. června roku 1944 se George Stinney stal nejmladším člověkem v historii, který zemřel na elektrickém křesle. Záběr z filmu 83 Days: The Murder of George Stinney Jr. (2019)
V roce 2014 vztyčili nad chlapcovým hrobem náhrobek, na němž se píše „nespravedlivě odsouzen, ilegálně popraven státem Jižní Karolína“.
5
Fotogalerie

Čtrnáctiletý George dostal smrt na elektrickém křesle. Bělošská porota a soudce se s černochem nepárali

Byl nejmladším člověkem v USA, který byl ve 20. století odsouzen k smrti, a tím vůbec nejmladším, který kdy zemřel na elektrickém křesle. Sedmdesát let po vynesení rozsudku byl celý případ označen za elementární nespravedlnost. O případu rozhodovala výhradně bílá porota, černoši – včetně Georgovy rodiny – do sálu vůbec nesměli, obhájce nepředvolal žádného svědka, porota rozhodla za deset minut a celý proces trval jen dvě hodiny.

23. března roku 1944 se jedenáctiletá Betty June Binickerová a sedmiletá Mary Emma Thamesová nevrátily večer domů. Když se je druhý den ráno vydali hledat dobrovolníci, byl mezi nimi i George Stinney starší. Netrvalo to dlouho a těla dívek byla nalezena v zaplaveném příkopu, překryta jízdním kolem jedné z nich. Obě měly rozdrcené lebky.

Již druhý den zadrželi policisté 14letého George Stinneyho juniora a 17letého Johna Stinneyho. Starší z bratrů byl obratem propuštěn, protože ten mladší se k vraždám přiznal. George měl dokonce policisty dovést ke schovanému kusu železa, údajné zbrani. Obě dívky zemřely po úderech tupým předmětem do hlavy. Lékař přivolaný na místo činu neshledal, že by byl útok sexuálně motivovaný. Oblast genitálií starší z dívek však byla lehce pohmožděna.

Černoši do soudní síně nesměli

George Stinney starší byl záhy vyhozen z práce a musel se s celou rodinou odstěhovat do jiného okresu. Nemohl přicestovat ani na zahájení procesu, protože černoši tehdy do soudní síně nesměli. První stání proběhlo jen deset dní po smrti dívek. Do budovy soudu se dle záznamů vtěsnalo na tisíc lidí. Porota byla složena jen z bílých Američanů místní příslušnosti a státem přidělený obhájce mladého George byl muž vedoucí kampaň za zvolení do Sněmovny reprezentantů. Začínající politik nepředvolal žádné svědky, dokonce ani Stinneyho a nijak nerozporoval šerifovu verzi případu.

Žalobce Frank McLeod jednoduše řekl, že se obžalovaný přiznal, a tím bylo v podstatě hotovo. Navzdory tomu, že v záznamech žádné podepsané přiznání není. Dnes už bohužel není možné ani zjistit, zda měl soud k dispozici vražednou zbraň, zakrvácené šaty či jiný druh důkazů. Porota měla jasno během deseti minut. Soudce P. H. Stoll ještě ten den odsoudil Stinneyho k smrti na elektrickém křesle. Celý proces zabral jen dvě hodiny.

Lidskoprávní organizace NAACP poslala den před plánovanou popravou stížnost guvernérovi Jižní Karolíny Olinu D. Johnstonovi. Ten na ni ale nijak nezareagoval. 16. června roku 1944 se tak George Stinney stal nejmladším člověkem v historii, který zemřel na elektrickém křesle. Měřil jen 155 centimetrů a vážil kolem 40 kilogramů. Popruhy na křesle tak neseděly a nohama ani nedosáhl na zem. Po první dávce elektřiny mu navíc z hlavy sjela maska a svědci tak viděli doširoka otevřené oči plné slz. Rodina George pohřbila v neoznačeném hrobě v naději, že tak snáze nalezne klid.

Případ budí vášně dodnes

O sedmdesát let později, 17. prosince roku 2014 označila soudkyně Carmen T. Mullenová odsouzení George Stinneyho za „velkou, elementární nespravedlnost“. Nezpochybnila ale chlapcovu vinu. Poukazovala pouze na to, že byla porušena ústavní práva chlapce tím, jak proces postupoval od zadržení až po samotné vykonání rozsudku. Narážela při tom zejména na zcela bílou porotu v tehdy rasisticky naladěné Jižní Karolíně, lhostejného obhájce a pochybný postup policie.

Pozůstalí zavražděných dívek vyjádřili nad rozhodnutím soudkyně zklamání. Nikdy totiž nepochybovali, že byl Stinney skutečně pachatelem. „Byl obviněn a odsouzen na základě zákonů platných v roce 1944. Ty jsou samozřejmě odlišné od těch dnešních. Nedá se to proto srovnávat a měli to nechat být,“ uvedla Frankie Bailey Dychesová, jíž by byla Betty Binnickerová tetou. Rovněž také uvedla, že když se případ poprvé dostal do zájmu médií v 90. letech, kontaktoval ji jeden z policistů s velmi výmluvným vzkazem: „Nikdy nevěřte tomu, že ten chlapec vaši tetu nezabil.“

Rodina George Stinneyho dlouho vzývala přiznání skutečného vraha, které mělo dle nich přijít na smrtelné posteli. K tomu ale nikdy nedošlo. Přesto v roce 2014 vztyčili nad chlapcovým hrobem náhrobek, na němž se píše „nespravedlivě odsouzen, ilegálně popraven státem Jižní Karolína“.

Na fotografie popraveného chlapce i zavražděných dívek se můžete podívat v naší fotogalerii: