Doporučení: Kdo podlehl módní kampani „suchý únor“ a rozhodl se pro dobrovolnou sociální sebevraždu v podobě měsíce bez alkoholu, ať raději dále nečte.
Kampaně „suchý únor“ jsem si všiml díky sociálním sítím, kdy mí vesměs svobodomyslní přátelé doporučují, jak jej přežít: suché martini, suché bílé, žádné výběry z hroznů s vyšším obsahem cukru, nedejbože slámová vína. Když šampaňské, sekt nebo prosecco, tak rozhodně brut. Jeden můj dobrý přítel s velmi rezervovaným přístupem k alkoholu (má v životě vypito) se tváří v tvář veřejné protialkoholické masáži dokonce rozhodl, že jeden měsíc, navíc tak příhodně krátký, jakým je únor, to vydrží a začne zase na protest všeobecnému střízlivoběsnění trošku pochlastávat.
K všeobecnému nadšení společných přátel alkoholiků ihned obdržel rady, jak to zařídit tak, aby se tak říkajíc „vlk nažral a koza zůstala celá“. Protože v dávných temných dobách, kdy se jeho život kýval mezi kocovinou a opičkou, miloval portské, doporučili mu značky obsahující nejméně cukru. Ti rozšafnější mu poradili zapíjet suché portské nejlépe bylinnou hořkou. Jak bude po této únorové kúře můj přítel vypadat při pravidelné měsíční lékařské prohlídce, nedovedu si představit. Po suchém březnu, dubnu, květnu a raději i červnu na ni asi půjde pro jistotu až v suchém červenci. Nicméně já osobně jeho příklad považuji za typický nezamýšlený účinek (možná dobře míněné) kampaně k omezení konzumace alkoholu.
Těch negativních důsledků totiž bude rozhodně více. Aniž bych zkoumal pozadí celé kampaně, jsem Skálo pevně přesvědčen, že na jejím konci najdeme nějakou bohulibou neziskovku, respektive státní instituci požírající veřejné, tedy naše peníze, která nám za ně bude radit, jak máme lépe a radostněji žít. V rozhovorech ve spolupracujících médiích, případně recyklovatelných letáčcích až do domu se dočtu, že pokud nebudu měsíc pít, nabobtná mi peněženka, zlepší se srdce, ledviny, játra, krevní oběh, spánek, bdění i sex. Najdu nové „suché“ přátele, střízlivé koníčky (pánskou jógu?), zvýším výkonnost v práci, uběhnu maratón.
Krom toho si také přečtu příšerné statistiky, že my Češi, Moraváci a Slezané se nacházíme v žebříčku světové opilosti jen těsně za Moldavskem, Ruskem, Německem a dalšími opovrženíhodnými zeměmi. A že na léčení chorob spojených s alkoholem se spotřebuje polovina peněz tekoucích do zdravotnictví. A řešení? Samozřejmě drastické zvýšení spotřební daně na alkohol, zřízení certifikovaných prodejen s omezenou otevírací dobou, drakonické pokuty za porušení „suché legislativy“ atd. Nárůst sebevražednosti, kriminality spojené s pašováním a domácí výrobou lihu se bude řešit následně. Jak jinak než dalšími represemi.
Děkuji, nechci.
Kdo chce žít lépe, zdravěji, moderněji, nechť žije. K tomu přece nepotřebuje suchý únor, mokrý březen, voňavý květen nebo polosuchý listopad. A zvednutý ukazováček dobrodějů morálky a zdravého životního stylu už vůbec ne.
Takže na zdraví, přátelé.
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu.
