Plány na stažení vojsk začaly v Moskvě získávat reálné obrysy krátce po nástupu Michaila Gorbačova. Nový generální tajemník se zasadil o změnu v přístupu Sovětů k celému konfliktu. Pokusil se upevnit postavení Muhammada Nadžíbulláha a jeho (komunistické) Lidově demokratické strany Afghánistánu skrze zprostředkování jednání mezi Kábulem a představiteli jednotlivých rebelských frakcí.
Sovětská vojska okupovala Afghánistán od prosince 1979. Invaze se uskutečnila na údajnou žádost představitelů afgánské vlády, kteří se odvolávali na znění sovětsko-afghánské Dohody o spolupráci, přátelství a dobrém sousedství. První sovětští vojáci přistáli na kábulském letišti 25. prosince maskováni za technické specialisty a poradce. Během ledna následujícího roku vzrostl jejich počet na 80 tisíc.
Gorbačovova snaha o upevnění moci Muhammada Nadžíbulláha byla v podstatě prvním skutečným pokusem Moskvy o stabilizaci situace v regionu. Navzdory dílčím úspěchům se ale brzy ukázalo, že daná taktika v dlouhodobém horizontu nemůže slavit úspěch.
Michail Gorbačov přesto 14. dubna roku 1988 podepsal v Ženevě dohodu obsahující i klauzuli o definitivním stažení jeho vojsk z Afghánistánu. Odchod prvních jednotek začal již o měsíc později. Poslední sovětský voják pak středoasijskou zemi opustil 15. února roku 1989.
