Fin Timo Vuorensola se stal svým způsobem legendou ještě před tím, než natočil svůj první opravdový film Iron Sky. V roce 2005 totiž s přáteli vytvořil film Star Wreck, na koleně spíchnutou parodii na seriály Star Trek a Babylon 5, která se díky volnému vystavení na webu stala nejsledovanějším finským filmem v historii. Bizarní sci-fi o nacistech z Měsíce Iron Sky slavila úspěch na festivalu Berlinale a doputovala spolu s jejím urostlým tvůrcem s kulometnou dikcí také na festival do Karlových Varů.
Jedním z hlavních motivů ve vašem příběhu je totalitní jazyk a jeho snadný přenos z jedné kultury do druhé. Američtí politici se nechávají ochotně poučit od nacistů, jak získat davy. Nelákal vás také jiný totalitarismus – ten sovětský? Myslíte, že by vás bavilo natočit film i o něm?
Proč ne, jen nemám po ruce žádný příběh. Totalitarismus je obecně zajímavý a já se hodně zajímám o jeho projevy v umění. Proto jsme také angažovali Laibach, aby nám složili hudbu, ti jsou totalitou také fascinováni. Finové ale měli vždy k Sovětům zvláštní vztah. Problém je v tom, že od nich nemáme dostatečný odstup. Po celou dobu studené války až do 80. let platilo, že Sovětský svaz na nás nikdy nezaútočil a neokupoval nás. Pořád jsme mohli být na té správné straně železné opony, ale zároveň jsme si užívali velmi nadstandardních vztahů se sovětským impériem. Byla to taková podivná situace. My Finové máme z Rusů trochu srandu, ale nevidíme je tak negativně jako nacisty. Neudělali nám nikdy nic moc špatného, i když samozřejmě dělají ramena. Zrovna nedávno třeba prohlásili, že Finsko se nesmí stát členem NATO, a podobné věci.
Americké politiky shazujete výborně. Dalo by se vůbec podobným stylem parodovat politické prostředí Evropské unie?
To by vyžadovalo úplně jiný druh parodie. Byla by obrácená proti takovým těm nemastným neslaným úředníkům, kteří neustále hledají konsensus ... asi by to nebylo moc sexy. Co se Spojených států týče, občas se o Finsku říká, že je nejameričtější zemí na světě. Vždycky jsme se snažili Ameriku napodobovat, ale zároveň nesnášíme její politiky. Prostě se mi zdálo, že kdyby se nacisté sešli se současnými americkými republikány, mohlo by to mezi nimi pěkně jiskřit. Američané by možná říkali: Ano, víme, že Hitler je zloduch, ale třeba už přišel k rozumu, pojďme mu dát šanci.
Snažil jste se ukázat, že ani demokratické Spojené státy nejsou imunní vůči ideologii fašismu. Neplatí to o Evropě ještě víc?
Když jsme si stříleli z Američanů, vlastně jsme si dělali legraci z politiky jako takové. O Evropu se ale bojím víc. Fašistické tendence v politice vystrkují růžky ve Finsku, v Řecku, ve Francii, Švédsku ... Máme finanční krizi, válku s terorismem. Není to tak úplně odlišné od krize ve 30. letech, z níž se zrodil nacismus. Neříkám, že se stane totéž, ale je dobré si to připomínat. A uvědomit si, že se to nestalo zase před tak dávnou dobou.
Nenašel jsem rozhovor, kde by se vás nezeptali, odkud jste vzali ten šílený nápad „nacisté na Měsíci“. Bylo těžké „uplést“ z něj celovečerák?
Ano, měli jsme nápad, ale neměli jsme kolem něj vybudovaný příběh. Postupně vzniklo asi deset námětů, jenže žádný z nich úplně nefungoval. Já například přišel s tím, že budou Němci na Měsíci klonovat Hitlery, aby toho nejlepšího poslali na Zemi zahájit invazi. Jenže zrovna si vyberou klon, který má poškozený mozek a spíše než diktátorem je změkčilým umělcem. Bylo to docela vtipné, ale bylo to prostě špatné. Nakonec jsme oslovili spisovatelku Johannu Sinisalovou a všechny ty náměty jsme jí dali přečíst. Řekla, že všechny jsou pitomé, ale to téma je dobré. A předložila nám příběh Renaty a Klause. Nám se to líbilo, takže se spolupráce rozeběhla.
Kdybyste měl víc peněz, vypadal by Iron Sky jinak? Měl by třeba méně praštěný humor?
Nevím, já měl od začátku docela přesnou představu o tom, jaký druh humoru by měl fi lm obsahovat. Záleží na tom, o kolik víc peněz bych měl mít a z jakého zdroje. Kdybych měl stamilióny od nějakého velkého studia, určitě by ta práce vypadala jinak, protože by si zároveň vynutili velkou kreativní kontrolu. Pak by to vypadalo asi jako Avengers. To znamená ne moc komediální, jednoduchý akční snímek. Jednou z určujících věcí ohledně výroby Iron Sky však určitě byl omezený rozpočet. Ten rozhodl řadu věcí za nás.
U nás byla situace podobná, v Československu se točily spíše parodie na sci-fi , protože vážně míněný sci-fi film z budoucnosti by nikdo nedokázal vyrobit a zaplatit. Viděl jste mimochodem Zítra vstanu a opařím se čajem?
Neviděl, ale jeden z našich producentů mě na něj asi před dvěma týdny upozornil.
Menší část z celkového rozpočtu jste získal od filmových fanoušků přes internet. Nazval byste Iron Sky fanouškovským filmem?
To asi ne.
Co je to podle vás fanouškovský film? Řekl bych, že film natočený fanoušky a fanouškům primárně určený.
Hm, tak v tom případě je to film fanoušků Stevena Spielberga, Jamese Camerona a Riddleyho Scotta. To jsou tvůrci, ke kterým jsme již od 80. let vzhlíželi s náboženskou úctou. Taky ale fanoušků akčních filmů se Schwarzeneggerem. Na tom jsme ujížděli.
Měl jste pocit, že si fanoušci sci-fi řekli: Iron Sky je film vyrobený přímo pro nás?
(Chvíli přemýšlí.) Ano, troufnu si říct, že ten film přijali právě takhle. Iron Sky má ke sci-fi žánru ten správný vztah. Vytvořili jsme jen jednu fantastickou situaci a pak už jsme ji pouze rozvíjeli. Nic se tam neděje bez logiky. Jediný prvek, jenž je trochu na štíru s vědou, je antigravitační pohon. Velkorozpočtové sci-fi filmy jen vrší jeden fantastický výmysl na druhý. My jsme dodržovali sci-fi kánon, jak jen se dalo.
Zaznamenal jste přece jen od milovníků sci-fi odlišné reakce než od běžných diváků?
Tyhle fanoušky je prakticky nemožné uspokojit. Oni by nejraději chodili pořád dokola na Blade Runnera. Nic jiného neuznávají! Podívejte, kolik kritiky snesli na fi lm Prometheus. Já jim říkám: Neblázněte, Prometheus je kurevsky kvalitní scifárna! Opravdová sci-fi , kde jde o nějaké myšlenky. Buďte za ni aspoň trochu vděční, vy parchanti! Když budete remcat, budete dostávat místo toho víc filmů jako Transformers, to byste chtěli?
Ve sci-fi kinematografii posledních let se to hemží konspirativním viděním světa, hlavně světa špičkových technologií – pocit, že něco je jinak, něco nám zatajili. Váš film do toho pěkně zapadá.
Přesně tak to je. Říkali jsme si, že zhruba víme, jaké peníze byly investovány do kosmického programu, ale nemáme tušení, na co přesně šly. Proč by nemohly být použity na vývoj vesmírných zbraní? No a nacisté z Měsíce se výborně hodili, aby byly tyto zbraně použity. Ze scenáristických důvodů jsme ochotně sáhli ke konspiračním teoriím.
Ve filmovém světě jste jakýmsi internetovým prorokem. Oba vaše dosavadní snímky byly vytvořeny i díky enormnímu zapojení internetové komunity v rozsahu, který asi nemá obdoby. Jak myslíte, že internet změní filmový průmysl v nejbližších letech?
Ta změna bude zásadní. Podobná jako příchod zvuku do filmu. Například 3D filmy žádnou zásadní revolucí nejsou, to je jen kosmetické vylepšení. Dnešní publikum od filmu čeká mnohem víc interaktivity. Nepůjde o změny ze dne na den, uvědomíme si je až ve zpětném pohledu. Veškeré zábavní průmysly splynou do jediného a ten bude podstatně kolaborativnější a interaktivnější.
V jakém směru kolaborativnější? Říkal jste v jednom rozhovoru, že dav nesmí zasahovat do samotného procesu tvorby.
To nesmí, ale může hodně pomoci. Vždy tady bude režisér, jenž rozhodne, jak bude film vypadat. Režisér bude vždy diktátorem. Ale čím víc bude mít zdrojů, nápadů a pomocníků, tím lépe. V dlouhodobém pohledu to ovlivní i způsob vyprávění příběhů. Nechci říct, že to je cesta demokratizace tvorby, to vůbec ne. Ale v současné době všechny zdroje a nápady ve filmu přicházejí od placených zaměstnanců a to je poměrně úzká skupina lidí. Myslím, že se do vývoje filmu začne zapojovat mnohem širší publikum, jako třeba při tvorbě Wikipedie. Já to vítám, protože fi lm změnu potřebuje. To snad cítíme všichni.
