Malé děti se už u nás neučí rozpoznat žlutou barvu na příkladu sluníčka, které je beztak věčně uvězněno ve smogu, ale na žlutých recyklačních kontejnerech na plasty.
Ty dnes leckde stojí tak blízko sebe, že od jedné modro-zeleno-žluto-bílé skupinky dohlédnete k další. Podle webu Jaktridit.cz je průměrná vzdálenost k nejbližšímu kontejneru na tříděný odpad 110 metrů a v celé republice jich je přes 200 000.
Pravděpodobně hlavně díky tomu jsou Češi „evropskými přeborníky v třídění odpadů“. „V recyklaci plastů jsou dokonce úplně první v Evropě,“ jak hrdě hlásá oficiální web ČR, www.czech.cz.
Odpad třídí skoro dvě třetiny obyvatel ČR, kteří za rok 2010 vyseparovali přes 600 000 tun. Průměrná česká domácnost ročně třídí 21 kg plastů a podle Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie, jsme v roce 2007, tedy v posledním roce, pro nějž jsou dostupné statistiky, byli v třídění plastových obalů evropskou jedničkou – vytřídili jsme asi 46 % všech plastů.
Za toto umístění vděčíme nejen zelenému smýšlení a logice věci, ale také své příslovečné šetrnosti. Kdo by si platil k domu popelnici navíc, když tak obrovskou část odpadu své domácnosti může ve čtyřech různých taškách odvézt do „společného“?
S PET lahvemi mimochodem souvisí i hrstka zcela zásadních rekordů z kuriozního mezinárodního festivalu Pelhřimov – město rekordů. Agentura Dobrý den monitoruje například chobotnici s nejdelšími chapadly z víček od PET lahví (celková délka chapadel 346,5 m z 381 800 víček) nebo nejvíc sešlápnutých dvoulitrových „petek“ v jedné popelnici o objemu 110 litrů (138!).
Víte o dalších rekordech udatného národa českého? Pište nám na rxonline@reflex.cz!
