nahoru

Tradiční strany spí, netradičních prezidentů je proto hodně – Trump, Bellen, Kiska, teď možná Macron. A co Česko?

Viliam Buchert25. dubna 2017 • 10:20
Donald Trump, Alexander Van der Bellen, Andrej Kiska.
Donald Trump, Alexander Van der Bellen, Andrej Kiska.
• foto: 
Profimedia.cz

Všimli jste si, že velké (a dokonce ani malé) české politické strany zatím nejsou schopny vybrat  kandidáty či kandidátky na prezidentskou funkci? Je to zvláštní a dokumentuje to spíše slabost těchto stran. Ale je to současně trend západního světa, takzvaně „netradičních“ prezidentů spíše přibývá. Za všechny připomeňme Donalda Trumpa, který vyhrál navzdory části „své“ republikánské strany či slovenského Andreje Kisku, prezidenta „odnikud“.

To, že nedokázala zatím nikoho vygenerovat ČSSD, ODS, TOP 09 či lidovci, je na pokraji ostudy. Že to neudělal Andrej Babiš a jeho hnutí ANO je pak čirá vypočítavost, související s jeho spojenectvím s Milošem Zemanem.

Strany se podle všeho obávají, že jejich kandidáti pohoří, proto v tomto směru zatím nic nekonají. Ostatně šance Miloše Zemana, Jiřího Drahoše či Michala Horáčka jsou skutečně podle všeho větší, než nějakého člověka, kterého by třeba vybrali sociální či občanští demokraté. I když některé spekulace hovoří o tom, že Jaroslav Kubera (ODS) nebo Jiří Čunek (KDU-ČSL) by kartami zamíchat mohli.

S kandidáty velkých politických stran je ale obrovská svízel i ve světě.

Donald Trump sice kandidoval v USA za republikány, ale stalo se tak proti názoru i vlivných členů strany. Navíc Trump se vždy choval hodně nezávisle (to vidíme i dnes), nenechá si diktovat a také většinu kampaně si zaplatil sám.

Na Slovensku v roce 2014 zcela překvapivě suverénně zvítězil Andrej Kiska, politicky skutečně člověk „odnikud“. Bývalý filantrop a podnikatel rozdrtil ve volbách premiéra Roberta Fica, za kterým stála nejsilnější slovenská strana SMER-SD.

Také v Rakousku loni v prosinci v opakovaných volbách vyhrál nezávislý kandidát Alexander Van der Bellen. Stalo se tak za podpory Zelených, kde byl předtím předsedou. V Rakousku ale zaznamenali historický výprask v prezidentských volbách zástupci dvou nejsilnějších stran – lidovců a socialistů.

To samé se opakovalo v neděli v prvním kole ve Francii. Kandidát vládnoucích socialistů Benoît Hamon skončil dokonce až pátý s pouhými 6,36 procenty. Skandály pronásledovaný republikán François Fillon pak třetí a byl vyřazen. Favoritem pro druhé kolo je bývalý socialista Emmanuel Macron, zakladatel loni účelově vzniklé strany En Marche! Ta vznikla před rokem jen proto, aby se on ucházel o kandidaturu.

Vývoj na Slovensku, ve Francii či v Rakousku (tam jsou stejně jako u nás přímé prezidentské volby) je podobný jako v Česku. V roce 2013 například kandidáti nominovaní ČSSD (Jiří Dienstbier) a ODS (Přemysl Sobotka) neuspěli a do druhého kola nepostoupili.

Zásadní otázkou proto je, proč zavedeným stranám tolik lidí v prezidentských volbách v mnoha západních státech nevěří? Jsou už lidi vyčerpaní neustále se opakujícími nabídkami a ideovou vyprázdněností stran?

Pro blízkou budoucnost to ale dobře není. Takzvaní nezávislí kandidáti, nebo ti, kteří mají s některými stranami jen volné spojení, se mnohdy stávají neřízenými střelami. Stačí se podívat na Donalda Trumpa či Miloše Zemana. Podobně to může dopadnout ve Francii a je jedno, zda vyhraje ve druhém kole Emmanuel Macron či Marine Le Penová.

V Česku také čekejme spíše řež „nezávislých“ kandidátů. I když v rámci zachování zdání o vlastní síle, by se některé strany probudit měly a někoho kandidovat.





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,020
21,780
29,570
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře