O čem si cvrlikal vrabci vysedávající zvláště na pražských a brněnských střechách, to se přihodilo: skupinka redaktorů, která se nepohodla s Jakubem Patočkou, mužem s politickými ambicemi a šéfredaktorem "brněnských" Literárních novin, uskutečnila své záměry a začala vydávat v Praze nikoli nějaké Trucliterárky, nýbrž zbrusu nový kulturní týdeník, který se nazývá A2. Opravdu: A2! Tenhleten nezvyklý název zřejmě vznikl podle místa, kde sídlí redakce, totiž: Americká 2.
Čili kdyby ji vystěhovali o dům dál, týdeník by se musel nebo mohl přejmenovat na A4, ale na tom nesejde. Podstatné je, že zrovna vyšlo nulté číslo, čítající plných dvaatřicet stran, že šéfredaktorkou tohoto týdeníku je Libuše Bělunková, bývalá redaktorka Patočkových Literárek, že literaturu bude mít zřejmě na starosti Jan Machonin a že osobností redakce je nepochybně filmový kritik Jiří Cieslar. Především ale skutečně jde o kulturní týdeník, nikoli tedy o nový literární časopis, ač literatuře se tu věnuje víc prostoru než ve stále zpolitizovanějších a ekologičtějších Literárkách.
Do nich ale nebožtík Pavel Dostál coby ministr kultury do posledního okamžiku cpal horem dolem státní peníze, jichž se potom nedostávalo u jiných literárních projektů. Tohle zazní též v anketě, v níž se hodnotí Dostálova léta ministerská. Šéfredaktor měsíčníku Host Miroslav Balaštík konstatuje, že v oblasti financování literární kultury ministr neuspěl, což bylo dáno i faktem, že naše "politická reprezentace kulturou fakticky pohrdá". - Prozatím se zdá, že jednotlivé tvůrčí oblasti budou v A2 zastoupeny celkem vyváženě a že literatura bude mít takové místo, jaké zastává ve sféře moderní kultury. Publicistika tu však má zelenou: vždyť vstupním materiálem tohoto českého kulturního týdeníku je zamyšlení nad atmosférou vládnoucí na moskevských (nikoli mosteckých) ulicích! Na první pohled však A2 působí výhružně: černočerná čerň tady přímo zaplavuje stránky...
A jsme-li u publicistiky, v A2 se bude dostávat i na publicistiku literární. V nultém čísle je zastoupena příkladně: bohemista Jan Linka zde rázně odsuzuje "nové kousky starého psa", čili další dosebezahleděné postoje redaktora "Revolverky" Michaela Špirita (otištěné v časopisu Slovo a smysl), z nichž vskutku "trčí nadutost na sto honů". Nemá sice valný smysl se zabývat závistivě žlučovitými výpady tohoto samozvaného literárního inkvizitora, je však dobře, že právě v nultém čísle se redakce nového časopisu perem Linkovým distancuje od zlobných vejšplechtů člověka, "který si myslí, že ví, jak má vypadat redakční práce". Víme, že to neví, a vědí to i v A2.
