Amerického reportéra Petera Arnetta možná znáte z obrazovky CNN z první války v Perském zálivu, možná z Hradiště. Ve čtvrtek bude na titulu Reflexu. Přiletěl totiž na konci července z Iráku na dovolenou na 29. Letní filmovou školu do Uherského Hradiště. Říkal tomu: prázdninový režim.
Trávil čas s dcerou. Chodil každý den na půl hodiny do místní Internetové kavárny, sledoval zprávy BBC a CNN, ale jinak – s výjimkou festivalových besed, workshopů a úvodu k filmům - nepracoval.
Přijela jsem do Hradiště jenom kvůli rozhovoru s ním. V pondělí - s tím, že rozhovor natočíme v úterý. Tehdy přede mnou ještě říkal: jistě, jen se postavte do řady (myšleno my, novináři), na všechny se dostane. Ale hned v pondělí odpoledne letěla Hradištěm zpráva: Arnett žádné rozhovory dávat nebude, protože ho zrovna teď rozčílila nepřipravenost novináře z rozhlasu tak, že už českého žurnalistu nechce ani vidět.
Měl na to právo – byl tady na dovolené. Zbývaly dvě možnosti: říct si, že Arnett je nafoukaný a odjet do Prahy, nebo počkat. Rozhovor jsme nakonec natočili ve čtvrtek dopoledne: Peter Arnett není nafoukaný, ale unavený. Nebylo třeba ho šetřit, odpověděl v klidu na všechno. Je to snadný terč a je na to zvyklý – v jeho čtyřicetileté kariéře je hodně sporných momentů. Jako ostatně u každého, kdo drasticky a drze posouvá hranice svého oboru dál za horizont, kam průměrní nevidí. Dělá chyby, které před ním ještě nikdo neudělal. A leze tak ostatním – se svou Pulitzerovou a dalšími šedesáti novinářskými cenami - na nervy. Protože my ostatní mu jeho křesty ohněm dílem závidíme (já tedy ano) a dílem se ho snažíme usvědčit z čehokoli (najde se toho hodně), co by ho poškodilo – jako ten konzervativní americký novinář, podnikatel a aktivista, který o něm napsal článek s názvem „Peter Arnett, kreténský lhář.“ Ten článek jsem četla: byl, jak už název napovídá, neskutečně agresivní, krátký a nepodložený. Novinář z Českého rozhlasu tenhle článek z Internetu Arnettovi připomenul. Tady se nebojovalo na úrovni - celý mini-skandál nebyl nutný. Stačilo nevytahovat kreténského lháře. Neuvádím jména. Však si je taky přečtete v tištěném Reflexu. Ani nesoudím - je skvělé, když se novináři snaží smývat posvátné masky z celebrit. Ale i tak by měli bojovat podle pravidel – nemyslím nutně podle pravidel novinářské etiky, ale podle pravidel slušnosti člověka k člověku. Je to stejné, jako by nějaká zapálená, americky profesionální odpůrkyně módního showbyznysu napsala článek „Claudia Shiffer, odporně hnusná a tlustá.“ A pak by se na tento článek Claudie Shiffer zeptal český novinář a chtěl by po ní, aby obvinění pěkně slovně vyvrátila. Nebo ne?
