Dny, v nichž velebím bednu | Reflex.cz
reklama
nahoru

Dny, v nichž velebím bednu

Pavel Kovář10. července 2009 • 10:39
Dny, v nichž velebím bednu

... a pokud to jen trochu jde, vydržím u ní sedět hodiny. Takhle již několik posledních let začíná pro leckoho z mého okolí „televizní léto“. Přenosy z Tour de France spojují přinejmenším dva žánry...

reklama

... a pokud to jen trochu jde, vydržím u ní sedět hodiny. Takhle již několik posledních let začíná pro leckoho z mého okolí „televizní léto“.
Přenosy z Tour de France spojují přinejmenším dva žánry – sportovní reportáž a reportážní putování po Francii, alespoň po té její části, jež leží v okolí trasy nejprestižnějšího cyklistického závodu světa.

Pozoruhodná symbióza žánrů přináší divákovi pocit zvláštního očarování, očekávání i napětí. Přitom dlouhé minuty nemusí nabízet atraktivní pohledy na krajinu, skály, kopce, řeky, jezera, hrady či zámky. A na silnici se také nic dramatického nemusí odehrávat, cyklisté šlapou monotónně do pedálů, nikdo se nepokouší o únik... Nuda, řeklo by se. Ale to je omyl.


Tady totiž dostává prostor divák. Kamera (často z vrtulníku) nabízí „povinné“ záběry krajiny na obyčejné silnice, domy, pole, sady, vinice, vesnice, města, takže si každý může sám pro sebe hodnotit, co vidí. Sám si vytváří vlastní komentář. Takže konstatuje, že tady jsou zvláštní střechy, jinde půdorysy staveb, támhle mají v každé zahradě bazén. Kamera je skvělá, umí se dívat, umí překvapit. Samostatnou kapitolou jsou pak silniční kruhové objezdy: z ptačího pohledu oceníme jejich většinou nápadité řešení.

V televizním Eurosportu zpočátku možná netušili, jak úžasný přenos vytvoří. Na něj se totiž s fanoušky cyklistiky dívají i osoby, jimž je (byl) tento sport lhostejný. Řekl bych, že skladba diváků může být fifty fifty. Ale i ti indiferentní přicházejí brzy na chuť sportovní složce přenosu. Nejde jen o dramatické momenty na trati, nýbrž i o estetické zážitky. Cyklisté, pokud to tak lze říci, jsou perfektně „vystajlovaní“ (jak tohle slovo nemám v oblibě, nenapadá mě příhodnější); jejich dresy nemají chybu co do barevnosti, střihu a vůbec. O strojích, tedy bicyklech, ani nemluvě.
Moje žena si ještě všimla: „V pelotonu jedou samí sympaťáci s inteligentními tvářemi, ramenatí, mají dlouhé a přitom svalnaté nohy. Kam se hrabou hokejisti nebo fotbalisti.“ Chtěl jsem něco poznamenat o možném dopingu, ale mlčel jsem. Proč jí kazit divadelně-cestopisnou podívanou. Tak jsem jen „vtipně“ zmínil, že Tour asi láká k bedně i onu čtyřprocentní část populace. „Možná, ale davy ženských určitě!“ zněla odpověď.

Pak v přenosovém studiu střihli záběr na skalní masiv se zříceninami asi jako Spišský hrad, takže jsme se ocitli opět v cestovatelském rauši.



Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama