Není pochyb o tom, že ženy hrají golf jinak než muži. Stejně tak řídí jinak i automobil… Ne, rozhodně nechci říkat, že hrají (nebo řídí auto) hůře. Jde ale o dva odlišné způsoby přístupu ke golfu. Samozřejmě existují výjimky - některé ženy hrají „mužským“ způsobem a někteří muži se dokáží oprostit od typických mužských projevů při hře.
Na druhou stranu fyzická síla ženám někdy chybí (pomíjím samozřejmě profesionální hráčky, ty už dnes – stejně jako v tenise – také musí hrát silově a riskantně). Především při hře z bankru. Tady jsou ženy často bezradné, snaží se míč všelijak vyškrábnout, vyťuknout, přesně ho trefit a nezasáhnout při tom písek… V bankru jakoby postrádaly mužskou sílu, dynamiku, rozhodnost: nebát se a jít ostře do písku, pod míč. Jestliže ale v bankru ztrácejí hodně ran, získávají je zase třeba při patování, které je záležitostí preciznosti, jemnosti. A hrají tu také velkou roli nervy. Ale to už jsme u oblasti mentální.
Ještě větší rozdíly než ve fyzičnu jsou totiž v psychice, ve vnímání celé hry. Zatímco muž jde na golf „hrát si“ (jako malý kluk na pískoviště) a pokud možno i vyhrát (třeba i sám nad sebou, když už ne nad soupeři), žena jde komplexněji relaxovat - chce si užít celý den i výlet. Ženský přístup ke golfu je méně soutěživý, cílem není jen konečný výsledek. U muže naopak hraje „číslo“ často zásadní roli a jestliže není uspokojivé, je muž rozladěn. Muž je více stresován než žena, protože je vystaven tlaku svého ega. Investuje do hry více emocí, durdí se, nadává, hází holemi, aby pak doma jen procedil skrze zuby, že mu to „vůbec nešlo“. Naopak žena tolik rozladěna nebývá. Když jí hra nejde, sice ji to mrzí, ale golf a sport obecně nevnímá jako zkoušku své dokonalosti. Ví, že vedle něj jsou i jiné důležité věci, v prvé řadě starosti o děti. Uspokojí ji i jiné související prvky: hezké počasí, příjemná nálada, že se na slunci opálí, nebo jen to, že si mohla vzít nové oblečení. Muž-lovec je naopak koncentrován především na cíl a jeho zdolání. Když se mu cíle nedaří dosáhnout, snaží se s tím něco dělat. Proto trénuje.
Právě menší míra soutěživosti ženy znevýhodňuje v tom, že nemají takovou touhu zlepšovat se, nemají to mužské nutkání trénovat, aby byli lepší a lepší. I proto hrají z hlediska statistického horší golf. Dokazuje to i server ČGF s přehledem hendikepů. Ženy mají obecně mnohem vyšší hendikepy než muži, hráček se singl HCP je u nás zhruba jen sto, zatímco mužů je šestkrát víc. Ještě větší rozdíl je ale v kategorii HCP 10-20, kde je 350 žen, zatímco mužů je tu osmkrát více. S vyššími hendikepy se pak poměr již vyrovnává, v kategorii HCP 36-54 je už zhruba takový, jaké je i rozdělení pohlaví v celém českém golfu: dvě třetiny mužů a třetina žen.
Osobně hraju se ženami při turnajích, ale i mimo ně, rád. Jednak mám jako každý trochu ješitný mužský golfista rád obdiv – a ženy dokáží příjemně obdivovat; ať už to myslí upřímně, nebo ze slušnosti (či nedejbože ze zištnosti). Na ženy je samozřejmě i mnohem hezčí pohled, některé hráčky působí – hlavně ve finální póze s vypnutou hrudí - doslova sexy. Ale hlavním důvodem je, že žena vnese do flajtu nový psychologický rozměr, dodá do něho víc pohody, odbourá vzájemné mužské napětí. Ale pamatuju i pár hráček, které si v (až nezdravé) soutěživosti s muži vůbec nezadaly. Jsou to většinou atraktivní, většinou blonďaté a většinou dost ambiciózní slečny. Ty, co chtějí být prostě dokonalé. Bez chybičky.
Jak pošetilé…
