Co vás napadne, když se podíváte na tuhle fotografii? Že je točící se vrtule na šedesátimetrovém stožáru v krajině docela hezký objekt – landart v praxi, nebo že to je jen další prznění obzoru srovnatelné s elektrárenskými komíny a věžemi mobilních operátorů? Já pro ně mám slabost, ale uznávám, že někdo to může zcela legitimně vidět přesně naopak.
Pár kilometrů za Libercem směrem na Frýdlant končí Jizerské hory dlouhým hřebenem, ze kterého je na jedné straně vidět slavnou rozhlednu na Ještědu a na druhé německé a polské tepelné elektrárny. Na tomhle hřebeni by mělo za pár let stát dvacet větrných elektráren, některé vysoké skoro sto metrů. Proč tady? Protože tu hodně fouká. Místní jsou proti a snaží se stavbě zabránit. Důvody? Ty hlavní jsou tři. Hluk způsobený točícími se vrtulemi, nebezpečí pro táhnoucí ptáky a narušení krajinného rázu. První dva moc nesedí. Moderní větrné elektrárny způsobují minimální hluk a tady nejbližší lidé bydlí zhruba dva kilometry daleko. Tomu, že by vrtule sekaly ptáky na kousky, zatím v našich podmínkách nic nenasvědčuje. Ale že dvacet obřích točících se vrtulí bude vidět ze všech stran, to je nezpochybnitelné. Vztyčený laminátový prst na Ještědu dnes sklízí celosvětové uznání. O tom, jak budeme vnímat větrníky na kopcích, jsme se ještě nerozhodli. Jak jste na tom vy?
