Co přinesly dny (24. a 25. 7.) | Reflex.cz
reklama
nahoru

Co přinesly dny (24. a 25. 7.)

Bohumil Doležal27. července 2009 • 11:03
Co přinesly dny (24. a 25. 7.)

Přední český politolog a spolupracovník Reflexu opět komentuje, čemu z politiky se o uplynulém víkendu věnoval český tisk:
Zejména Jiřímu Paroubkovi a tzv. Vyšehradské výzvě ČSSD.

reklama



Pátek 23. července




Zdá se, že v ČSSD to vře, a to v nejméně příhodné době, totiž dva a půl měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny. Odbojní potentáti sepsali dokonce „Vyšehradskou výzvu“ (podle názvu a stylu jakási vzdálená obdoba někdejší akce Dřevíčská výzva, pamatuje si na ni vůbec ještě někdo?). Hlásí se k ní řada politických stařešinů, které Paroubek vyhnal do důchodu, ale taky prof. Kohák, který žádný post v ČSSD nikdy nezaujímal. A nespokojenost, jež dala výzvě vznik, byla cítit už dříve v některých vystoupeních významných činitelů strany (místopředsedové Sobotka a Onderka). Vedoucí představitelé ČSSD se od iniciativy tentokrát distancovali s poukazem na to, že podobné věci se mají řešit uvnitř strany, a ne veřejně před volbami. To je jistě pravda, ale zdá se, že to nejde – ostatně sama výzva nebyla svými autory zveřejněna, ale „provalila se“. Nejvyšší politické patro ČSSD začíná připomínat vyplašenou slepičárnu. Jaký rozdíl proti předjaří tohoto roku! Tím nemá být řečeno, že Paroubek svou partii neuhraje. Naopak, pořád ještě je jeho úspěch pravděpodobný. Ale nebude to mít jednoduché a patří mu to.

Prezident zdůvodňovat nemusí (?)
Václav Klaus udělil prezidentskou milost člověku, který má na triku mnohamiliónový leasingový podvod. Důvod není zjevný a je to tak správné, prezidentské milosti se podle ústavy udělují bezdůvodně (přesněji řečeno udělující nějaký důvod případně může mít, ale nemusí se s ním nikomu svěřovat).

Spojité nádoby Topolánek–Paroubek
Politolog Jan Kubáček se domnívá (viz jeho článek v MfD), že Paroubek a Topolánek jsou jakési spojité nádoby: když hvězda jednoho stoupá, druhý klesá a mezi touto dvojicí se odehrává náš nynější politický život: „Když dělal v minulosti chyby předseda ODS Mirek Topolánek svým pověstným konfliktním hřímáním, boji s novináři, spory uvnitř strany a až příliš ostrým, často i vulgárním slovníkem, tak konstantně posiloval jeho vyzývatel Jiří Paroubek.“ Pan Kubáček je obětí a zároveň hlasatelem toho, že pokud jde o hulvátství, jsou si oba pánové rovni a začal Topolánek. To prosím není pravda. Pro spravedlnost je třeba říci, že s těmi grády, na něž jsme nyní už skoro zvyklí, začal Proubek hned poté, co se ujal premiérského úřadu, a Topolánek se jen nemotorně a humpolácky bránil. A za druhé: politický spor není Paroubek versus Topolánek, ale Paroubek versus Česká republika v té podobě, v jaké existuje od svého vzniku. Topolánek je přitom jen symbol bezmocnosti všech Paroubkových oponentů.






Sobota 25. července



Miloš Zeman pochválil „Vyšehradskou výzvu“. Dalo se to čekat. Pochválí všechno, co je proti Paroubkovi, který ho kdysi potřeboval pro volební kampaň a za tím účelem ho nějakou dobu tahal za nos (Zeman si ovšem tenkrát nepochybně představoval, že bude Paroubka z pozadí řídit, je zajímavé, jak lidé, kteří mají o sobě neúměrně dobré mínění, dovedou být naivní). Jinak pochybuji, že by se prof. Kohák nechal manipulovat Paroubkem (něco v tom smyslu z vedení ČSSD zaznělo, totiž že za výzvou stojí expředseda ČSSD), prof. Kohák je typická neřízená střela.

Paroubek – roztomilý člověk
Jihomoravský hejtman Hašek v rozhovoru pro Právo opatrně kritizoval svého stranického předsedu: „Určitě by Jiřímu Paroubkovi slušela větší lehkost v jeho veřejném vystupování, možná více úsměvů, nemyslím teď žádný ironický úsměv.“ Přeměna Jiřího Paroubka v roztomilého člověka, o níž dnes ve vedení ČSSD leckdo sní, bude ovšem náročný proces a bude při ní třeba vyvinout značnou dávku brutálního násilí. Výsledek je nezaručený, zvlášť když se to všechno má stihnout dřív než do dvou měsíců, aby obrozený předseda s lidskou tváří dokázal ještě nějaké voliče okouzlit.

Pozice Běloruska a zastánce lidských práv Klaus
Běloruský prezident Lukašenko se, jak se zdá, pokouší přeorientovat na Západ. Je otázka, zda jen vydírá Putina (to by byl v jeho choulostivé pozici dost riskantní experiment), nebo to myslí vážně, což by bylo taky hazardérství. Bělorusko vypadá jako zvláštní výsadek postsovětské republiky středoasijského typu na místo, na něž je bohužel z Evropy poměrně dost vidět. Taky bych se docela rád od někoho povolaného dozvěděl, zda Bělorusové jako politický národ existují (Ukrajinci např. existují, i když s problémy, dali o sobě velmi zřetelně vědět) a jaké jsou etnické hranice běloruského národa. V každém případě je jisté, že pokud si Západ postaví jako podmínku přimknutí Běloruska k němu demokratizaci ve stylu staré dobré Anglie, o Bělorusko přijde (nevím, proč by se na Lukašenka měly klást podstatně jiné nároky než na Kaddáfího, ostatně ke Kaddáfímu má při vší své specifičnosti daleko). Lukašenkova pozice na Západě je velmi slabá, což je vidět na tom, že se na něm profiluje jako zastánce lidských práv dokonce i Václav Klaus.

Hloupý důvod
Daniel Kaiser se pozastavuje v LN nad tím, že stranu TOP 09 podpořil cizí státní příslušník (Slovinec). Nevím, proč by nemohl. Že to není zvykem v USA nebo ve Velké Británii, neznamená ještě, že se to nesmí. Respektive není to žádný rozumný důvod. Důvod by byl, že se dotyčný snaží v ČR prosadit slovinské národní zájmy. Důvod dosti hloupý, ovšem.




AUTOR JE POLITOLOG


Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala


K tématu:

Petr Holec: HLEDÁNÍ NEPAROUBKA
(Reflex.cz, 24. 7. 2009)
Není poslední dobou snadné probudit se do dne, kdy by někdo z ČSSD nekritizoval politický styl jejího předsedy Jiřího Paroubka. Naposled tzv. Vyšehradská výzva.



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama