Nedávno jsem napsal několik krátkých příběhů, které by se měly objevit na zadních stranách čokolád. Bylo to asi patnáct textů během několika málo dnů a proti očekávání to nebyla až tak úplně jedoduchá práce.
Jak se měnily požadavky na velikost potištěné plochy a vyvstala nutnost vejít se do vyhrazeného prostoru i se slovenským překladem, příběhy bylo nutno krátit a krátit, až z nich zůstalo jen pár ne příliš souvislých vět - a ty navíc ještě do finální podoby upravili grafici, právníci a lékaři, tedy lidé, kteří na slova moc nedají. Teď jsem se dozvěděl, že prý se moje (už tak dost těžce zkoušené) textíky navíc mají přeložit do angličtiny pro použití na dalších trzích. A já za to pochopitelně nemám dostat ani korunu. Můžu si za to částečně sám, protože jsem svoje výpotky předal na čestné slovo, beze smlouvy, částečně za to může majitel grafického studia, který smlouvu s odběratelem sice uzavřel, ale vzdal se v ní veškerých autorských práv (tedy i těch mých, které zatím ode mne nemá).
Ale co z toho vyvodit? Přestat spoléhat na čestná slova a o každé maličkosti sepisovat komplikované smlouvy? Nebo raději pokračovat v cestě "pro dobrotu na žebrotu" a doufat, že se to časem zlepší a dál považovat čestné slovo za nejvyšší záruku, jakou můžu od čestného člověka očekávat (a snad jen lépe rozlišovat kdo je a kdo není čestný člověk)?
Nevím, ale pomyšlení, že se mé literární dílo konečně dočkalo překladu do světového jazyka, mne každopádně těší :-)))
