Volby v Praze se nemusí opakovat, rozhodl Ústavní soud. Nepovedlo se prokázat, že rozdělení Prahy na více volebních obvodů, místo aby to byl jen jeden obvod, bylo účelové. Soud měl k dispozici dvě špatná rozhodnutí, tak vybral jedno z nich.
Jak známo, úmysly se prokazují těžko. To jen za totalitních režimů šlo někoho poslat do kriminálu za úmysl přípravy něčeho. Představa, že nějaká velká strana bude měnit volební obvody, aby demokracie fungovala co nejlépe, je naivní a dá se dětem vykládat jako pohádka před spaním. Pokud by to děti bavilo a byly schopné tomu věřit. Leckde na světě se posouvají hranice volebních obvodů, aby to někomu „vyšlo“. Udělat to tak okatě jako v Praze je ale příliš.
Malé strany byly prostě poškozeny a jejich voliči, kterých bylo více než 5 procent, nebudou zastoupeni a jejich hlas bude chybět. Argumentovat tím, jak dělaly některé komentáře, že volební účast byla malá a malým stranám se prostě nepovedlo zmobilizovat voliče, je směšná. Je to asi tak, jako když běžci na závodech prodloužíte zrovna tu jeho trať a dáte mu vyšší překážky a pak na protesty odpovíte, že měl tedy lépe běžet a skákat. To jistě měl, když chtěl vyhrát. To je však perspektiva přírodních zákonů, ne rovného soutěžení.
Uměním prý je, ze dvou zel nevybírat to menší, ale žádné. Pokud ale nemáte v nabídce dobro, můžete si vybrat mezi tím, jestli si trhnete nohou, nebo si půjdete stěžovat do lampárny.
Těším se jen na chvíli, až dnešní ještě jakžtakž velké strany budou jednou malé a začnou skuhrat, jak je volební zákon nedemokraticky znevýhodňuje.
