Mám ve svém pedagogickém portfoliu tucet studentů, kterým se blíží konec semestru, a tím pádem i jejich závěrečné klauzury. Pod vlivem nadšení z letošní Figuramy a plamenného velebení tohoto tématu jejím hlavním aktérem Borisem Jirků cestou po švýcarských muzeích v autobuse plném jeho studentek z Plzně jsem těm svým zadal za úkol interpretovat jakýkoli historicky profláklý výtvarný akt.
Zdánlivě prostý úkol: prostě se aktivně chopí některého z naháčů a jeho příběh převyprávějí. Jenže – který?
Bylo by samozřejmě ode mne taktní, kdybych jim výběr nějak prakticky zaostřil, ale je to samostatná práce a jejich kreativitě meze nekladu. (Oni jsou mými pasívy a já jejich aktivem.)
Stejně ale – co když sáhnou po takovém aktu, jakým je onen proslulý Cimrmanův se ztracenou třídní knihou? Nebo ten Severoatlantický, který NATO vlastně nemá? Nevím, jak to dopadne. Ve své aktuální nerozhodnosti si připadám jak nahý mezi kaktusy, a přitom právě ona nahota měla být tím, co nás nakonec zbaví studu a ze strohé didaktiky učiní přitažlivou a vstřícnou aktivitu pro praktikantky stejně jako pro traktoristy.
Z jejich aktovek plných skic vidím, kolika obnažen a obnamužů se lze takto dobrat, a nejen na praktikáblech.
Dal jsem jim nelehký úkol. V době infikované bakterií způsobující ztrátu cudnosti je nutím dívat se na tělo jako na fakt, jako na hmotu krásnou tehdy stejně jako nyní, tak jako se daktyloskop dívá na otisk cizího palce, jako se Neprakta díval na pterodaktyla Punťu.
Krom obrazu musí samozřejmě ještě sepsat povinný traktát, a k tomu vše takticky předvést.
Klauzura nazvaná Žena | Muž proběhne 19. 6. 2012 ve 13 hodin v traktu katedry vizuální komunikace fakulty umění a designu UJEP, Pasteurova 9, v Ústí nad Labem, ve 2. patře v č. 344. Lepší kontakt mne nenapadá.
A na závěr otázka: Kolika aktů jste se dopočítali?
