Podnikatel, spisovatel, bloger a univerzální génius přes plyšáky Tomio Okamura vyslyšel naše zoufalé volání po Tomio Okamurovi a oznámil, co se dřív nebo později muselo stát: ve Zlínském kraji, místě svých rodinných kořenů, bude na podzim kandidovat do Senátu.
Jako novinář bych měl vlastně Okamurovi poděkovat: slibuje orgie hlouposti. Politika je sice plná fantasticky defektních či strašidelných typů, málokdo včetně Víta Bárty však trumfne Okamuru, jenž křižuje zemi a s upřímnou dětskou radostí z osobního zadostiučinění lidem vypráví, jak se počůrával, koktal nebo si do pusy cpal dlouhé koňské penisy.
I uřvaný tajtrlík formátu Miroslava Sládka vedle něj bledne totální nudou a závanem rozumu. I on se sice jako většina politiků časem zbláznil, přesto však zůstal formálně vzdělaným člověkem; Okamura, jenž si ve svých rádoby chytrých plcích kromě rozumu neláme hlavu ani s interpunkcí či gramatikou, je jen narcis, jenž svou popularitu založil na hromadě prostoduchostí říznutých podle poptávky pivním populismem.
„Čechy Čechům“ je pouze jedno z líbivých politických hesel hrdého syna Japonce a Češky, který lidem tak rád vypráví, jak většinu života zoufale hledal domov, až ho našel mezi nejlepšími lidmi na světě - Čechy. Šikanovaný chlapec se prostě vrátil domů, k mámě.
A my, Češi, jsme ho za to velkoryse odměnili: aniž by kdy kandidoval, udělali jsme z něj virtuálního prezidenta! Ani Václav Klaus si nezaslouží takového nástupce.
Měl jsem štěstí zúčastnit se dvou Okamurových vystoupení, plus z profesionálních důvodů ještě přečíst jeho knihu Umění vládnout. Tak tedy: jeho bavičství připomíná školní WC plné sexuálně frustrovaných puberťáků. Řekněme, že na něj období dospívání dolehlo později. Ve skutečnosti je ovšem úplně stejně trapný jako většina TV bavičů, jen to na rozdíl od nich dělá zadarmo. Má nás radši.
Mnohem horší je to s knihou Umění vládnout nabízející vhled do Okamury-politika. Samozřejmě jsem ji nepřečetl celou: každá stránka tohoto opusu je intelektuálně stejným trestem jako fyzicky dvacet ran bičem přes holá záda - a i novinářský masochismus má své meze.
S plnou profesionální ctí můžu nicméně říct, že jde o podobnou rétoriku, jako by Ladislav Bátora zapomněl na všechny své vysoké školy a nechal svou mysl projít ústy: najdete tu brek po výjimečnosti češství (syrečky), latentní odpor k homosexuálům (mám mezi nimi přátele, ale…), přání vystěhovat Romy („Cikáni“ by si měli založit vlastní stát) či ideál nyní stále populárnější nepolitické politiky (proč by ministry měli být politici?).
Suma sumárum: Okamura si dal dohromady naše frustrace a naoko s námi skočil do vany plné sraček. Mám zlé tušení, že ve svém senátním tažení nebude neúspěšný. Zaprvé je doba zlá a zadruhé Okamura z praxe ví, jak na to: dejte zoufalým lidem zdarma bžundu, slibte jim, že odsud vyženete Romy, a na konec věnujte místnímu děcáku šek na 2000 korun. Jo - a úplně na konec jim prodejte obě své bible blbostí. To hlavně!
