„Výjimečný a bouřlivý život Světlany Allilujevové“ – tak zní podtitul biografie Stalinova dcera Rosemary Sullivanové (takto je uvedena v tiráži; na obálce je však v dnes „světácky“ módní, nepřechýlené podobě). Vydalo ji pražské nakladatelství Motto, z anglického originálu ji přeložil Jiří Kobělka.
Knihu otevírají dvě genealogické tabulky rodin Džugašviliových a Allilujevových, jež jsou pro orientaci v obsáhlém, bezmála šestisetstránkovém životopise velmi užitečné. Rodná jména Jevgenia, Julia a Maria jsou však zkomolená, správný přepis z ruštiny je Jevgenija, Julija a Marija.
Světlana (narodila se 28. února 1926 v Moskvě a zemřela 22. listopadu 2011 ve Wisconsinu) se sice dožila úctyhodného věku 85 let, ale celý dlouhý život nesla cejch otcova jména. A přestože by se dalo očekávat, že jako jedinou dceru a nejmladší dítě všemocného voždě ji hýčkali v bavlnce, realita vypadala jinak. Prožila totiž krušný život poznamenaný tragédiemi té doby.
Její matka Naděžda Allilujevová spáchala sebevraždu, když jí bylo teprve šest a půl roku. Během Velkého teroru v druhé polovině třicátých let minulého století její papá nevynechal ani vlastní rodinu. Světlaninu milovanou tetu Mariji a strýčka Alexandra Svanidzeho, švagrovou a bratra Stalinovy první manželky, popravili a jejich syn Džoník, Světlanin kamarád z dětství, zmizel tak jako mnozí jiní. Poprava neminula ani strýce Stanislava Redense, manžela Anny, Světlaniny tety z matčiny strany. Strýc Pavel, bratr její matky, podlehl infarktu vyvolanému šokem. Světlaninu první lásku Alexeje Kaplera poslal přísný tatík na deset let do gulagu, právě když dočka dovršila sedmnáct let. Světlanin nevlastní bratr Jakov zahynul 14. dubna 1943 v německém koncentračním táboře Sachsenhausen.
Po vyhrané Velké vlastenecké válce místo zaslouženého klidu a míru následovala další vlna represí, tentokrát pro změnu pod pláštíkem „boje proti kosmopolitismu“. Světlanina teta z matčiny strany Anna a vdova po Pavlovi Žeňa dostaly sedm let samovazby. Ženina dcera Kyra po věznění uprchla do exilu.
Nepřízeň osudu dopadala na Světlanu i po otcově smrti v březnu 1953. Jejího staršího bratra Vasilije zatkli a v roce 1962 se doslova uchlastal (vyrojily se ovšem spekulace, že k smrti mu kdosi pomohl, jelikož po Chruščovově odhalení kultu osobnosti na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v únoru 1956 se nositel Stalinova příjmení stal nepohodlným). Po těchto peripetiích Světlana našla pohodu v milostném vztahu s Indem jménem Braješ Singh, jenže úřady jí nedovolily si ho vzít.
V jedenačtyřiceti letech, když se celá země a s ní i její souputníci chystali na pompézní oslavy padesátého výročí Velké říjnové socialistické revoluce, pohár Světlaniny trpělivosti přetekl a na velvyslanectví USA v Dillí požádala o azyl. Byl z toho pěkný poprask.
Po čase ovšem zájem o generalissimovu dceru uvadal a nakonec zemřela sice v požehnaném věku, ale také v zapomnění. Aureola senzace se rozplynula…
V některém z následujících čísel Reflexu si přečtete rozsáhlý článek o Světlaně Allilujevové v rubrice Femme fatale.
