Kapr s knedlíkem a povidly aneb Jak se v průběhu let měnil český vánoční stůl
Vánoce v sobě nesou silný duchovní rozměr, ale zároveň je jejich středobodem stůl plný jídla. Lidé dokázali i v dobách válek a nedostatku vyvinout neuvěřitelné úsilí, aby na něm nechyběl především kapr, vánočka, cukroví a ovoce. Improvizovali s náhražkami, stáli v nekonečných frontách, podnikali riskantní cesty za nákupy na černém trhu, podpláceli prodavače a prodavačky nebo se jim odvděčovali protislužbami. I v tom se zrcadlí vnímání Vánoc jako zcela výjimečného svátku.
Skutečnou generální zkouškou na improvizace během nedostatku v době protektorátu a potom i v padesátých letech byla bezesporu první světová válka. Během ní zažily české země skutečně hlad. První válečné Vánoce v roce 1914 se ještě, co se jídla týče, příliš nelišily od těch předválečných. Dosud byl relativní dostatek mouky, másla a cukru na pečení vánoček a cukroví, k dostání byla i čokoláda, kakao a marcipán, a dokonce i pomeranče a citróny. Ale jak se válka prodlužovala, začalo se zásobování prudce zhoršovat. Vázl dovoz zboží a domácí výroba poklesla. Byl zaveden lístkový systém, ten však fungoval mnohem hůře než později za protektorátu. Symbolem doby se staly nejrůznější náhražky.
Kroupy s marmeládou
Skutečně kritickými se ve městech staly roky 1917 a 1918. Chleba se pekl z kukuřičné mouky, do níž se přimíchávalo řepové listí, později i rozemleté kaštany a stromová kůra. Vypadal spíše jako perník, protože byl černý, navíc kyselý a lepkavý, ale přesto byl vzácností a stály se na něj mnohahodinové fronty. Na vánoční pečivo mohli lidé zapomenout, sváteční „pochoutkou“ byly kroupy uvařené ve vodě ochucené marmeládou z padaných jablek a z řepy. Hospodyňky se potýkaly také s nedostatkem brambor, v posledním válečném roce byl příděl něco přes půl kila na osobu na měsíc. Začalo se vařit z vnitřností, i lidé ve městech chovali králíky, mnozí jedli i ondatry, psy a kočky. Propukaly hladové bouře. Úředně byly vyhlášeny bezmasé dny, v pondělí, ve středu a v pátek bylo zakázáno maso konzumovat, probíhaly šťáry v domácnostech a porušení zákazu bylo trestáno pokutou nebo až půlročním vězením. Obyvatelům měst se snažili před svátky poslat nějaké jídlo příbuzní z venkova, ale balíčky s potravinami se často kradly. Lidé ale netrpěli jen hladem, kvůli nedostatku uhlí a petroleje také zimou a nemožností si rozsvítit. O posledních válečných Vánocích už nebyly k sehnání ani svíčky.
Čokoládové figurky
Vánoce o rok později, v roce 1918, se stále ještě nesly ve znamení velkého nedostatku, ale lidi už aspoň hřála radost z konce války. Mladá republika se potýkala se zásobovací krizí, lístkový přídělový systém přetrvával. Nedostávalo se nejen ryb, ale kupříkladu ani kvasnic potřebných na vánočkové těsto, místo čaje a kávy byly k dispozici stále jen náhražky. Postupem času se situace začala zlepšovat, a ve „zlaté éře první republiky“ se dokonce stejně jako dnes žehralo na to, že duchovní stránka Vánoc je vytlačována konzumem. V obchodech i na tržištích se tlačily davy lidí, časopisy a noviny byly plné reklam na nejrůznější pochoutky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
