Vím, jaké to je, zpívat do šuplíku, říká operní pěvkyně Vanda Šípová
Operní pěvkyně VANDA ŠÍPOVÁ je divadelní chameleón. Dokáže být na jevišti něžnou Ofélií i nelítostnou Královnou noci. Její démonická Helga z původní české opery Sternenhoch uhranula diváky už před sedmi lety na Nové scéně Národního divadla. Tehdy toto představení získalo ocenění Inscenace roku i Cenu divadelní kritiky. Nyní se operní dílo Ivana Achera vrátilo na divadelní prkna v ABC. „Acherova hudba je omamná, geniální. Jsem šťastná, že jsem součástí něčeho tak výjimečného,“ říká Vanda Šípová, jejíž koloraturní soprán rozsvítí každé představení, v němž účinkuje.
Štědrý den je na dohled, všude zní vánoční koledy. Zpíváte je taky?
Samozřejmě. Kdy jindy. Mezi mé oblíbené vánoční písně patří Adeste Fideles nebo O Holy Night. Na adventních koncertech v kostelech vystupuji teď každý den, někdy i dvakrát denně.
To je zápřah.
Je to radost. Navíc když v kostele zpívám Ave Maria, je to pro mě duchovní zážitek. Na koncerty v kostele svatého Jiljí, u svatého Mikuláše na Starém Městě a v katedrále svatého Klimenta se vždycky těším. Díky zpívání v kostele jsem se ocitla v pohádkové knížce farářky Martiny Viktorie Kopecké Pavouček varhánek a Michael Kocáb si mě vybral do své opery Vyhnání ďáblů z Arezza, kterou dokončuje. Libreto napsal Michal Horáček.
Autory opery inspirovala stejnojmenná italská freska ze 13. století. Spisovatel Pavel Kosatík nedávno řekl, že se na uvedení Vyhnání ďáblů z Arezza těší jako na máloco. Popisovat muziku stejně jako obrazy ale moc dobře nejde. Kdy vás tedy uslyšíme?
Na operu, která by měla být inscenována v Národním divadle, si musíte ještě počkat. Na koncertě 7. ledna ve studiu DVA ale zazní ukázky z projektu Pozemský prach a Boží dech. Michael Kocáb zhudebnil Horáčkovy biblické básně. Mám to privilegium na koncertě zpívat árii z připravované opery.
Slavnou árii Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny vystřihnete, jako by tříčárkované ef byla maličkost. Dokážete prodat, co umíte?
Takhle o tom neuvažuji. Jsem šťastná, že můžu zpívat. A je mi vlastně i jedno kde. Nesním o tom, že bych chtěla zpívat v La Scale, to ze mě dobrou zpěvačku neudělá. Moje přání se nemotají kolem toho, kde bych chtěla vystupovat, ale co a s kým bych chtěla zpívat. Jsem vděčná, že mám práci. Jeden kolega mi radil, že bych se na začátku recitálu měla uklonit. Jenomže mně přijde trapné se uklánět, když jsem ještě nic nepředvedla. To bych se cítila nesvá, kdyby mi někdo tleskal jen tak.
A po vystoupení si potlesk publika umíte užít?
Spíš mám pocit, že bych měla poděkovat já, že lidé na koncert přišli. Proto také tak ráda zpívám na kůru, protože tam nejsem vidět, nemusím se prezentovat.
Když teď zpíváte koledy každý den, budete mít náladu si je zanotovat s dětmi doma u vánočního stromečku?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
