Masaya Nakamura dal milovníkům videoher Pac-Mana, Galagu i Tekken. Z opraváře houpacích koní stala legenda
Namco – jméno, na které se můžete spolehnout. Tímto sloganem uvedl na trh svou firmu Masaya Nakamura, autor kultovních titulů, jako je Pac-Man, Galaga nebo Tekken, na kterých vyrůstaly první generace hráčů videoher. Z chudého opraváře houpacích koní se dokázal vypracovat k statutu živoucí legendy průmyslu. Nikdy ho přitom neopustila hráčská vášeň a i jako oslavovaný byznysmen stával u automatů celé noci.
Masaya Nakamura se narodil přesně před 100 lety, v předvečer Štědrého dne roku 1925 v Tokiu. Jeho dětství a dospívání poznamenal vzestup japonského imperialismu a hrůzy II. světové války. Rodina Nakamurů je dokázala přečkat a poslat syna na studia na Technologický Institut v Jokohamě. Absolvoval ho v roce 1948 s titulem v loďařství, což v poválečném demilitarizovaném Japonsku nebyl zrovna perspektivní obor. První zaměstnání proto namísto v docích našel v puškařské dílně svého otce.
Stáj houpacích koní
Práce v malém obchůdku v obchodním domě Matsuya přinesla Masayovi první příležitost založit vlastní byznys. V roce 1955 se vedení střediska rozhodlo otevřít na střeše hernu pro děti a mladý podnikavec nezaváhal. Za úspory koupil dva mechanické houpací koně, nainstaloval je do herny a staral se o ně stejně pečlivě, jako později o své hrací automaty. Každý den koně čistil, seřizoval, zdravil se s rodiči a pomáhal dětem s nástupem a slézáním. Uctivý mladý muž se stal stejnou atrakcí jako jeho houpací koníci. Zakrátko mohl přikoupit další mechanické hračky a když mu přestala nabídka výrobců stačit, začal je vyrábět sám. Jeho první firma Nakamura Manufacturing Co., Limited vznikla v roce 1959. Její dětská závodní dráha Roadway Race byla tak úspěšná, že ji řetězec luxusních obchodních domů Mitsukoshi nechal naistalovat do všech svých heren.
První arkády
Zásadní okamžik života pana Nakamury se odehrál v 70. létech. Do Japonska, stejně jako do zbytku světa, tehdy vtrhly jako lavina první osmibitové videohry. Pro podnikatele v zábavním průmyslu byly přímo požehnáním. Na rozdíl od složitých mechanických zařízení byly laciné, daly se vyrábět ve velkém a především neměly věkový limit. V hernách, kam Nakamura instaloval své první automaty, ládovali do arkádových videoher mince malí kluci i dospělí byznysmeni v oblecích, znudění jednotvárnou dřinou v kancelářích.
Masaya Nakamura tušil, že videohry mají obrovský potenciál. Věděl však, že nemá dost zkušeností na to, aby konkuroval americkým vývojářům nebo japonským gigantům jako je Nintendo a Sony. V Japonsku však operovala malá pobočka firmy amerického vývojáře videoher Nolana Bushnella. Bushnell nedokázal do japonského prostředí založeného na osobních vztazích proniknout, a pobočku se v roce 1974 rozhodl prodat. Nakamura do aukce vložil závratných 500 000 dolarů, což mohlo vypadat jako obrovské riziko. Jeho nová firma pojmenovaná Namco se ale díky tomu stala výhradním držitelem licence her Atari. Hned první hra Breakout byla tak úspěšná, že americké Atari nestačilo vyrábět dost automatů, aby poptávku uspokojilo.
Namco
Úspěch hry Breakout odhalilo zásadní nedostatek dohody s Atari. Namco smělo její hry pouze distribuovat a hotové videoautomaty muselo dovážet z USA. Nakamura věděl, že opravdové zisky se skrývají ve výrobě her vlastních. Od elektronické korporace NEC proto nakoupil vyřazené počítače, najal skupinu mladých počítačových nadšenců a nechal je přístroje studovat a vyvíjet pro ně hry. V roce 1978 mu jeho nejnadanější vývojář Toru Iwatani přinesl hru Gee Bee a o rok později první velký hit jménem Galaxian. Vesmírná střílečka, ze které se později vyvinula slavná Galaga, jako první na světě použila barevnou škálu RGB, a byla tak populární, že se z Japonska začala dovážet do USA.
Pac-Man
Největší hit Nakamurova Namco, a pravděpodobně nejznámější akrádová videohra vůbec, se zrodil v roce 1980. V jeho zárodku se skrývá Nakamurova hráčská vášeň. Mezi kolegy vývojáři byl proslulý zvykem každou hru osobně zkoušet a prostát u automatu dlouhé hodiny. Frank Fogleman, majitel firmy Gremlin, takto vzpomínal na okamžik, kdy Nakamurovi představil svou novou hru Head-On. Foglemanova arkáda byla v mnohém unikátní. Byla to první hra, kde se hráč pohyboval v bludišti a získával body za sesbíraná kolečka. Namísto ubíhajícího času omezoval dobu hry počet životů a obratný uživatel proto mohl za stejné peníze hrát déle (do herního světa tento koncept nedávno před tím zavedla legendární vesmírná střílečka Space Invaders). Nakamuru hra nadchla a vydržel ji hrát celou noc. Poté hned běžel do studia, aby si ji vyzkoušel i jeho šéfvývojář Toru Iwatani.
Nakolik hra Head-On inspirovala vznik Pac-Mana je předmětem debat v komunitě herních historiků. Faktem je, že se hry v propojeném vývojářském prostředí navzájem inspirovaly velmi běžně a nedokonalý hardware příliš mnoho variací neumožňoval. Toru Iwatani v každém případě pozvedl chození bludištěm na novou úroveň. Namísto jednoduchého dvojitého křížku se jím proháněl roztomilý žlutý obličejík s pohyblivou pusou, utíkal barevným duchům, polykal kolečka a sám pro sebe si žvatlal. Zvuk polykaných koleček dal hře i původní jméno „Paku Paku“, což v japonštině znamená něco jako „ham ham“.
Sám Nakamura nejprve nevěřil, že ze hry bude velký hit. Jak měl ve zvyku, nainstaloval prototyp automatu do jedné z heren, kde testoval nové produkty. Když viděl, že se od nového automatu nemohou zákazníci odpoutat, uvědomil si, že má v ruce trhák. Jeho instinkt ho opět nezklamal. Hra se stala největším hitem firmy Namco a jednou z nejúspěšnějších arkádových her vůbec. Jen v USA se prodalo více než 400 000 automatů a americký trh také dal hře finální jméno. Původně se zde měl distribuovat pod titulem Puck-Man (podle postavičky ve tvaru puku). Na poslední chvíli ale Nakamura změnil jméno na "Pac-Man". Bál se totiž, že budou vandalové vyškrabávat oblouček na písmenu P a přetvářet Puck-Mana na Fuck-Mana.
Zlaté éra a velký krach
Po úspěchu Pac-Mana chrlilo Namco jeden hit za druhým a jeho hry do velké míry definovaly éru osmibitových arkádových automatů. V roce 1981 vypustil Nakamura střílečku Galaga, následovala Ms. Pac-Man, Dig Dug, Pole Position, Xevious, The Tower of Druaga a další. Prozíravý ředitel přesto neusnul na vavřínech. Jeho cit vizionáře mu napověděl, že éru arkádových automatů vystřídají domácí herní konzole a osobní počítače. Prozíravě proto uzavřel koalici s ostatními japonskými vývojáři jako Bally, Sony a Nintendo. Společně pak přečkali velký krach na videoherním trhu, který se přesně podle Nakamurovy předtuchy dostavil v roce 1983. Namco mezitím už vyvíjelo hry pro konzole domácích počítačů Nintendo.
Živoucí legenda
Na přelomu 80. a 90. let byl Masaya Nakamura živoucí legendou herního průmyslu. Stal se předsedou Japonské asociace výrobců herních automatů JAMMA (Japan Amusement Machine and Marketing Association) a Namco se pustilo do stavby celých zábavních parků. Vývojové oddělení přitom nikdy nepřestalo vypouštět další a další herní hity jako Ridge Racer nebo Tekken. V roce 1993 Namco koupilo legendární japonské filmové studio Nikkatsu zaměřené na (z evropského pohledu velmi podivné) akční a erotické filmy. Masaya Nakamura se pustil do produkování a stojí za kultovními filmovými béčky jako Tekken, Sgt. Kabukiman N.Y.P.D. nebo Mirai Ninja.
S příchodem nového tisíciletí předal Masaya Nakamura vedení milovaného Namca svým nástupcům a sám si ponechal pouze čestnou funkci v divizi videoher. V roce 2005 se Namco spojilo s hračkářským gigantem Bandai (autor Digimonů a Tamagoči) a vytvořilo herní divizi Bandai Namco Entertainment. Nakamura odešel do důchodu ověnčen jedním z nejvyšších japonských státních vyznamenání - Řádem vycházejícího slunce se zlatými paprsky. V roce 2010 byl při 30. výročí zrodu Pac-Mana uveden do Síně slávy videoher. Zemřel v lednu roku 2017 ve věku 91 let.
