Metoději, ujížděj! aneb Česká želízka v ohni na nejroztříštěnější olympiádě v historii

Jak na hrách dopadne naše reprezentace? Poprvé to v Cortině d’Ampez­zo v  roce 1956 Čechoslovákům tzv. nezacinkalo. Podruhé si z  Turína 2006 přivezli čtyři medaile – ke zlatu a stříbru Kateřiny Neumannové a stříbru jejího kolegy Lukáše Bauera přidali ještě bronz hokejisté. Dosáhnou i oni letos na medaili? Jak dopadne Ester Ledecká, jaké bude loučení Martiny Sáblíkové? Získá medaile – a kolik jich bude – její kolega, rychlobruslař Metoděj Jílek?

Zimní olympijské hry se po dvaceti letech vracejí do Itálie – a do Evropy vůbec. Konečně nás nečekají žádné imperiální experimenty jako v Putinově oblíbeném černomořském letovisku Soči. Nebo onen velkolepý bizár zahájení zimních her v Pekingu 2022 na Ptačím hnízdě – atletickém stadiónu otevřeném pro XXIX. letní olympijské hry 2008. Čeká nás obří show na milánském San Siru, kde své velké fotbalové zápasy hrají oba slavné týmy: Inter a AC. V Cortině se bude jezdit na renovované dráze, kde se kdysi proháněl James Bond. Sjezdaři si to rozdají na Stelviu, sjezdařky na sjezdovce Tofane s jednou z nejkrásnějších kulis na světě. Skokani budou závodit v Predazzu a hokejisté v nově dostavované hale podle návrhu architekta Davida Chipperfielda. Tlak na snížení nákladů a udržitelnost sportovišť má na svědomí, že se celé hry – které letos ještě mírně narostly o jeden nový sport, skialpinismus – odehrají v pěti, respektive šesti od sebe stovky kilometrů vzdálených centrech.

Kauza Ester Ledecká

Předseda ČOV Jiří Kejval, jenž je zároveň jedním z nejvýznamnějších představitelů marketingu mezinárodního olympijského hnutí a členem dvou klíčových komisí koordinujících přípravy her Milano Cortina 2026, k tomu pro Reflex uvedl: „Nový modus vivendi moderních olympiád 21. století se nám podařilo najít v podobě posledních letních her. Pařížané nám na tři měsíce obětovali město – a myslím, že toho nikdo nelitoval. Podobně udržitelný model se snažíme najít i u zimních her: až na výjimky se žádná nová sportoviště nestaví, což je pro sportovce skvělé, protože se vracejí tam, kde to dobře znají. Zároveň jsme pod obrovským tlakem na udržitelnost – honí nás nulová uhlíková stopa. To je jedna strana věci; tou druhou jsou samotné hry a jejich duch. Vždy když posílíte jednu stranu, ta druhá utrpí.“

Vyhlášený Český olympijský dům v Miláně se tak těžko dočká případných večerních oslav medailí z biatlonu nebo Ester Ledecké. I když – kdo ví – helikoptéry pro vítěze budou určitě v  provozu. Ke známé a často probírané Esteřině kauze Jiří Kejval poznamenal: „Když jsem si přečetl rozvrh jednotlivých soutěží, okamžitě jsme to šli řešit ve vedení MOV. Přiznám se ale, že jsem čekal, že se na mě kolegové podívají, pokrčí rameny a řeknou něco ve smyslu: Co chceš, je tu čtyři a půl tisíce sportovců, to se nedá vyřešit. Jenže to se nestalo. Předseda Mezinárodní lyžařské federace (FIS) Johan Eliasch mi řekl, že Ester je globální hvězda, která nemá srovnání, a že by tudíž byla ostuda pro nás všechny, pokud bychom s tím nic neudělali. Jenže na konci celé kauzy, když jsem mluvil s předsedou orga­nizačního výboru her, už jsem takovou podporu necítil. Otevřeně – v Livignu už nebylo žádné síly, jež by to mohla změnit. Každé jednotlivé centrum her si plány vytváří po vlastní ose, podobně jako kdysi samostatně existovaly jednotlivé italské městské státy. Orga­nizátoři nám nabídli i přesun helikoptérou, ale řešení ne­existovalo. Oba Esteřiny nedělní závody – sjezd na lyžích a paralelní obří slalom na snow­boardu – se časově překrývají. Poslední hřebíček do našich snah pak zasadily dopisy sportovců generálnímu sekretáři FIS: proč by se mělo vyhovovat jednomu sportovci? To by se poté muselo vyjít vstříc každé žádosti.“