Sommeliér abstinent, výzkumný ústav koček a pilotní průkaz aneb Jak se vyhnout realitě
Lékařské studium v Kanadě trvá jedenáct let. Se specializací třináct. To je přesně ta doba, po které se člověk buď stane lékařem, nebo si začne povídat s ptáky. Dobrovolně.
Během zkouškového období totiž studenti objevují koníčky, které by za normálních okolností nikdy nepovažovali za zajímavé, natož smysluplné. Jenže mozek, zahnaný do kouta skripty a anatomií, potřebuje únik. Ideálně co nejabsurdnější. Aby se to dalo obhájit před svědomím, nazývá se to osobní rozvoj.
Vyprávěla mi o tom dcera, dnes lékařka pendlující mezi Albertou a Britskou Kolumbií. Jinak je to zcela běžná bytost – hraje hry na počítači. V předzkouškovém období se ale proměnila v ptačí matku. Začala štrikovat (nikdo dodnes neví proč), vstoupila do kroužku pozorovatelů ptactva a postupně osadila zahradu deseti ptačími budkami. Ptactvo bylo šťastné. Majitel domu méně.
Zatímco dcera s blokem v ruce pečlivě zapisovala, který druh ptáka preferuje jaké semínko, terasa se proměnila v biologickou zátěž. Pak přišla veverka. A sežrala úplně všechno. Včetně iluzí o řádu ve vesmíru.
Do toho kočka domácího ulovila několik vrabců obecných a zkonzumovala je přímo na místě. Mimochodem, kocour mojí kamarádky má podobné hobby – loví myši a systematicky je nosí na jedno konkrétní místo. Tomu se dnes už oficiálně říká popraviště. Myši jsou zde likvidovány, žaludky ponechány. Je to jasný vzkaz: Takhle to děláme u nás.
Ale vraťme se ke zkouškovému období. Dcera nyní před dlouhou službou pěstuje krevety. Ve dvou akváriích. S elektronickým počítadlem, které eviduje, kolik jich žije a kolik je nutno spláchnout do záchodu. Neptám se. Už vím, že některé otázky je lepší nepokládat.
Jeden její kolega, Asiat, absolvoval v předzkouškovém období kompletní kurz someliéra. Vzhledem k tomu, že Asiaté z chemických důvodů špatně odbourávají alkohol, stal se someliérem, který nikdy nespolkl ani kapku vína. Pouze vyplivoval. S vážnou tváří odborníka. Vína trpěla. On rostl.
Řada mediků se v euforii z blížícího se titulu rozhodne stát piloty. Udělají si pilotní kurz. Pak padají. A lékařská kariéra končí dřív, než vůbec začne. I to je způsob, jak si zjednodušit život.
Jedna skorolékařka má osmnáct koček. To už není koníček, to je výzkumný ústav. Obecně platí, že čím víc času lékař získá, tím podivnější koníčky si vymyslí. Učí se šermovat, mluvit polsky, paličkovat, nakládat všechno od okurek po květák, vařit bezlepkově, bio a bez chuti. Někteří vyřezávají sochy z ledu a soutěží o nejlepší ledovou sochu. V zimě. Protože jinak by to bylo divné.
V Brně jsem se ptala kamarádky lékařky s dlouhou praxí, co dělají ve volném čase její kolegové. Výsledek? Chovají psy, ovce, slepice, neustále jezdí na kole nebo plodí potomky. Jeden má prý šest dětí. Navrhla jsem, ať si konečně koupí televizi. Neocenil to. Kamarádka sama pěstuje bonsaje, hraje badminton a jezdí na běžkách. Ve zdravém těle zdravý duch. Ve zdravém duchu další koníček.
Učitelky většinou chlastají a stěžují si. To jsou koníčky mých kolegyň. Stabilní. Ověřené. Levné. Tak doufám, že jsem vás inspirovala. A teď si to přiznejme: jaký podivný koníček provozujete vy, když se potřebujete vyhnout realitě?
