Po loni vydaném románu Někde zvoní telefon od Sin Kjongsuk představuje Argo tuzemským čtenářům další současnou jihokorejskou spisovatelku. Autorkou povídkového souboru Krása mnou pohrdáz roku 2007, přeloženého do češtiny Petrou Ben-Ari, je uznávaná prozaička Un Huikjong (*1959), která v šesti příbězích ohledává neuralgická místa moderní společnosti.
Hrdinové mozaikovitě komponovaných povídek své veskrze osamělé životy zasvěcují nejrůznějším chimérám či absurditám, počínaje snem o vlastní výjimečnosti a výzkumem odlehčení těla konče. Nelze se pak divit, že mnozí z nich některé životní epizody raději vytěsnili – náhlé oživování zasutých vzpomínek se stává jedním z leitmotivů celé knihy.
Ačkoliv přítomné prózy nepostrádají zajímavé náměty, jen několik z nich lze označit za vskutku čtivé. K takovým patří titulní povídka Krása mnou pohrdá nebo próza Počasí a život, jejichž protagonisté vzbuzují sympatie odhodláním provést něco zásadního se svým životem či s neochotou vzdát se svých dětských fantazií. Zmiňovaným motivem oživených vzpomínek a poetickým koncem zaujme i Modrá hvězda Jurije Gagarina.
Naproti tomu zbylé kusy, najmě pak úvodní dvojice textů, mohou čtenáře iritovat četnými esejistickými odbočkami a celkovou suchopárností. Úvahami zahlcené dialogy postav a výsledný dojem chladného konstruktu v těchto případech nevyváží ani sebefantastičtější motivy či zápletky.