Bože/ty hajzle/proč jsi do mě vložil tenhle chorobnej mozek/a nedal mi odvahu ke kriminální činnosti?! píše v básni Stěny pekla natřenýho na modro David Molnár a je pěkné se takhle potkat s básníkem v pocitu, že v tom člověk není sám.
Nebude to kavárna, kde se momentálně formuje a formuluje příští změna, ale zase nějaká čtyřka na rohu u nádraží, ušmudlaný stoly a plný popelníky. Tedy do té doby, než to nějaký snaživý úředník zavře; ale i potom jsou tu garáže a zahradní chatky.
A básník nikdy nezvítězí, to se rozumí. Maximálně přestane být básníkem.
Malou oslavu si ale nakonec přece jenom zaslouží: Knížku Pod kopyty slunce křtí JXD spolu s autorem v pražském klubu Cross ve čtvrtek 24. 11. v sedm hodin večer.
Testosteron na jevišti
Když bůh nedá člověku odvahu k činnosti kriminální, může mu dát vlohy umělecké. Nemusí to být nutně básnické střevo, může to být talent dramatický. Polák Andrzej Saramonowicz napsal před časem divadelní hru Testoteron, která se už několik let hraje i na českých a moravských jevištích. Měl jsem štěstí, že jsem dvě různé inscenace stejného textu viděl dva dny po sobě.
Sedm chlápků se sejde po jedné nevydařené a před druhou, snad vydařenou svatbou v restauraci. Trochu pijí, trochu se rvou, trochu mudrujou o životě a v neposlední řadě si měří velikost svých pytlíků, šourků nebo jak té věci chcete říkat.
Na obou představeních, která jsem viděl, seděly v hledišti zejména ženy a po počátečních, asi tříminutových rozpacích – ano, chlapi používají slova nehledaná – se většina přítomných chechtala tak, že sotva popadla dech.
Trik Testosteronu spočívá v tom, že je naprosto nekompromisně pravdivý, dokonce asi pravdivější než pravda sama, ale pozor! Ženy tuhle pravdu pochopitelně znají a chtějí slyšet, ale jenom a pouze v divadle. Jestli nevěříte, zkuste si to někdy doma.
Punkovou a strhující inscenaci můžete aktuálně vidět v podání divadla Point z Prostějova, uhlazenější a krotčí v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. V Praze můžete zajít do Divadla Komedie a dát mi vědět, jestli se tam mám vypravit.
(Existuje film podle stejného scénáře, který režíroval dokonce osobně autor textu, ale ten si nechte klidně ujít. Jestli nevěříte, zkuste to na YouTube, je tam celý.)
Odpočinek od nákupů v Drážďanech
Až budete na předvánočních nákupech v saských Drážďanech a nebudete se cítit dobře ve všech těch frontách a také všudypřítomná čeština (polština a ruština) vám poleze na nervy, skočte na nábřeží do budovy Lipsius Bau. Tam je totiž Ráj na zemi neboli výstava vlámských mistrů šestnáctého a sedmnáctého století. Velká plátna, malá plátýnka, grafiky jako nové a taky takové, na nichž se podepsal čas a jsou sotva viditelné.
Většina obrazů je zapůjčená a hned tak k vidění takhle blízko nebudou.
Když to ale nestihnete teď, máte šanci ještě na nákupech vánočních a při prvních slevách novoročních)
