Tábor Bělá-Jezová na podzim.

Tábor Bělá-Jezová na podzim. Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Uprchlíci na cestě Maďarskem
Sluníčkáři migranty vítají, ale byrokracie je těžkopádná.
Tábor Bělá-Jezová na podzim.
Uprchlíci na cestě Maďarskem
Tábor Bělá-Jezová na podzim.
6
Fotogalerie

Uprchlický překážkový běh do Česka: Darwinovo přežití silnějšího

Z názoru patologických psáčů v internetové diskusní putyce by člověk mohl nabýt dojmu, že se nám do pevnosti Evropa najednou začali jako blesk z čistého nebe dobývat cizáci a že je třeba tomu jakýmikoli prostředky učinit přítrž - jinak přijde neodvratná lidská potopa, a než se nadějeme, i jistojistý konec civilizace. Ovšem jak víme, uprchlíků teď přišlo do Česka pět a půl. A migranti za prací to nemají nijak snadné, chtějí-li dodržovat zákony. Uspějí jen ti nejsilnější.

Pokud v Česku chcete jako cizinec (ze zemí mimo EU) žít a pracovat, musíte buď mít předem zajištěné zaměstnání, čili vám musí budoucí zaměstnavatel dát smlouvu, nebo můžete žádat o dlouhodobé vízum za účelem podnikání. Pak máte dvě možnosti. Buď musíte doložit, že máte založenou obchodní společnost, většinou s. r. o. nebo akciovou společnost, že máte na účtě nejméně 110 000 Kč, tj. 9167 Kč na měsíc pobytu (vízum se uděluje jen na rok), a že máte zajištěno ubytování po celou dobu pobytu.

Nejlevnější je založit s. r. o., což přijde bratru na pár desítek tisíc korun a půl roku času. (Tady se snad začíná blýskat na lepší časy, podle posledních zpráv se chystá brzká liberalizace, která by tento proces usnadnila natolik, že by se proces schvalování zkrátil na několik dní.) Nicméně u s. r. o. zůstává řada finančních překážek, oproti živnostníkům stanovy společnosti přijdou obvykle nejméně na deset tisíc a je tu povinnost vést podvojné účetnictví, což přijde nejméně na tři tisíce měsíčně.

To se dá obejít tím, že cizinec nechá s. r. o. spát a podává jen nulová hlášení a buď žije z úspor, nebo pracuje na živnostenské oprávnění. Jenže tato cesta má samozřejmě háček – před zapsáním dlouhodobého víza do pasu musí žadatel na našem velvyslanectví předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění a to musí získat v cizině, kde bývá mnohem dražší než naše komerční zdravotní pojištění. Předpokládám, že cestovní pojištění získané u nás logicky neplatí pro území České republiky.

Tento způsob překážkového běhu se dá shrnout pod osvědčenou zásadu: Bez peněz do hospody nelez.

Byrokratický Kafkastán

Druhá možnost je založit si živnost, to přijde levněji. Jenže chcete-li si založit živnost, musíte nejdříve dostat krátkodobé vízum, abyste se na území České republiky dostali, což je první překážka v Darwinově běhu. Musíte totiž absolvovat návštěvu na živnostenském úřadě (poštou se žádat nedá, hádejte proč), kde musíte doložit, že máte vše potřebné, co vás kvalifikuje k založení živnosti – to je překážka druhá.

S glejtem, že jste prošli sítem (glejt platí jen půl roku), musíte opět vycestovat do země svého pasu a tam na našem velvyslanectví požádat o dlouhodobé vízum, které můžete dostat – nebo nemusíte – bez udání důvodů: překážka třetí. Je notoricky známo, že dostat se do pořadníku třeba na velvyslanectví v Kyjevě, pokud si dost nepřiplatíte u místních šíbrů, může klidně trvat ten půlrok nebo i déle - a máte smůlu.

Pokud překonáte úspěšně třetí překážku, přijedete do České republiky a chcete podnikat jako živnostník, nemáte vyhráno na dlouho. Čekají vás překážky další. Nejste-li jako řípa a dobrodružná povaha, zdravotní pojištění od jedné z pěti pojišťoven, jež ho cizincům poskytují, vás přijde na 4000 měsíčně či více, a to pokrývá jen minimum péče. Dovolíte-li si být nemocní nad minimum, pojišťovna vám ruče pojistku vypoví nebo neobnoví. Proč by to taky neudělala, je to komerční nikoli dobročinná instituce. Pravda, živnostník na rozdíl od majitele obchodní společnosti smí zariskovat a zdravotní pojištění si neplatit.

Dále musíte připočítat sociální pojištění – minimální záloha je 1972 Kč měsíčně –, z něhož můžete, pravda, dostat důchod, a to je tak všechno – jenže až po dvaceti letech placení pojištění, nejste-li občanem několika mála zemí, s nimiž si vzájemně uznáváme poměrnou část odpracované doby. Tušíte správně, žádná ze zemí, odkud k nám obvykle přicházejí přistěhovalci, mezi nimi přirozeně není.

Pro prodloužení dlouhodobého víza musí uchazeč doložit, že řádně platí sociální pojištění a že má u nás zdaněný měsíční příjem ve výši životního minima 3410 korun plus 7731 na bydlení (nedokáže-li hodnověrně, že bydlí za méně), nejméně tedy 10 871 zdaněných korun měsíčně po dobu celého roku plus zmíněných 1972 na povinné sociální pojištění.

Jinak s prodloužením dlouhodobého víza nemůže počítat a musí bez milosti opustit území republiky. Případné úspory, jež si s sebou přivezl, se u živnostníků nepočítají. Je to logické, stát má zájem o ty, kteří tu platí daně a přispívají do sociálního systému, z rentiérů kromě DPH nic nekouká. U majitelů obchodních společností je šance, že někoho zaměstnají a stát si přijde na své žím, že ho bude danit, živnostníci mnoho zaměstnanců nemívají. To je překážka čtvrtá.

Trvalý pobyt

Pokud přistěhovalec úspěšně projde sítem každoročně po dobu pěti let, může požádat o trvalý pobyt, čímž mu vznikne nárok na státní zdravotní pojištění, takže za věrnost asi tisícovku měsíčně ušetří. A pokud se mu bude dařit a bude dost vydělávat dalších patnáct let, dopracuje se poměrné části důchodu za odpracovaných dvacet let. Moc to, pravda, není, ale každá koruna dobrá.

U těchto přistěhovalců se stát řídí zásadou: Nemusí pršet, jen když kape. Ale kapat musí stabilně, jinak hajdy domů.

Takže shrnuto a podtrženo: Pokud jako občan země mimo EU u nás chcete získat dlouhodobý nebo trvalý pobyt a musíte se při tom živit, platí zásada, že obě nabízené legální cesty jsou prašť jako uhoď. Trubce tady náš stát nechce, má zájem jen o vítězné překážkáře, kteří podávají stabilně a dlouhodobě solidní výkon, žádné výkyvy se netrpí. Plátci daně, to je, oč tu běží, cenu mají jen ovečky, které se dají stříhat opakovaně, dojnice, které nadojí svoje penzum den za dnem.