Komentáře
Diskuse

Pražské jaro nebylo snahou setřást svěrací kazajku, jak tvrdí Tomáš Klvaňa

František Kolařík
26. února 201615:25
Pražské jaro nebylo snahou setřást svěrací kazajku, jak tvrdí Tomáš Klvaňa
Komunismus
• foto: 
Václav Šlauf/MAFRA/Profimedia.cz

Tomáš Klvaňa napsal komentář o reziduích „Vítězného února“ v české společnosti právě na výročí. Dovolím si k němu vznést několik připomínek.

Rozdíl mezi „normální“ diktaturou a totalitní diktaturou popsal velmi dobře. Rozhodně ale nemohu souhlasit s paušalizujícím názorem, že uvolnění režimu v 60. letech bylo snahou setřást totalitní svěrací kazajku. Soudím, že ze strany většiny vládnoucích komunistických elit šlo o snahu zrušit či omezit diktaturu, protože i hardcore soudruhům bylo jasné, že to tak dál nemůže fungovat.

„Vítězný únor“: Ani 26 let od konce komunismu z nás nevyvanul buzerační duch bolševika
Ale i nadále tam byla, byť v softcore podobě, snaha zachovat totalitu tak, jak ji Tomáš Klvaňa popsal, tzn. jako snahu ty druhé úplně (tedy totálně) ovládnout, měnit člověka, jeho psychické nastavení, myšlenky a aktivní konání. Komunisté stále zůstávali „lidmi zvláštního ražení“ a chtěli svého „nového člověka“. Jen ty metody k dosažení kýženého stavu měly být takové jiné, lepší.

Krásně to bylo možno poznat na úhelném kameni změn oné doby. Stačilo se jen zmínit o zrušení vedoucí úlohy KSČ a i těm soft soudruhům rázem rudly oči. Opravdovou snahu setřást totalitní svěrací kazajku, jak píše Tomáš Klvaňa, měli jen ti, kteří nikdy komunisty nebyli a vycházeli z odlišných hodnotových východisek (například v kultuře skupina kolem časopisu Tvář, v politice K231 nebo KAN). Tito lidé využívali praskliny vzniknuvší v totalitní zdi a měli snahu je zvětšovat a zeď zbořit, ne ji opravovat. Právě oni i za onoho uvolnění dostávali jako první „po čumáku“.

Popsaný rozdíl je zřetelně vidět na dvou vrcholných kinematografických dílech z té doby. Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného jsou mistrně natočenou barevnou agitkou o tom, jak to bude na české vesnici krásné, až ti „zlí“ komunisté odejdou, a jak poté i utlačovaní sedláci pochopí, že spolu s „dobrými“ komunisty mají možnost vytvořit nový, lepší svět. Oproti tomu Smuteční slavnost Zdenka Sirového je černobílou mrazivou výpovědí o tom, co to je komunismus.

Jak vypadal život v Moskvě v 70. letech minulého století
Bohužel elitní hlasatelé ideologie tvorby „nového člověka“ nevymizeli, i když už se dnes většinou komunisty nenazývají. Ale mají silné slovo ve většině mainstreamových médií, jejich jsou vlivné politicky činné NGO, někteří sedí ve vládě a jejich uvažování a jednání jsou ve své podstatě měkce totalitní, třebaže by se určitě velmi čertili, kdyby je tak někdo označil. Tomáš Klvaňa popsal úspěch Andreje Babiše jako důsledek zbytku politické konstituce komunistické doby.

Je příznačné, že nemalé části našich dnešních, výše zmíněných elit Babiš nijak nevadí, nepůsobí proti němu, nepíší o něm, nevidí v něm nebezpečí, ba naopak se spíše nenápadně snaží přichýlit pod jeho křídla. Celosvětový mrak politické korektnosti jako toho jediného správného a progresívního modulu veškerého konání, který dusí (i když zatím ještě nezadusil) svobodu západní společnosti, je pak také příkladem úsilí oněch elit zrodit „nového člověka“.

Tomáš Klvaňa našel na české společnosti dost negativního. Může mít ze značné části pravdu. Nechci tu řešit to, že i na těch jiných, lepších společnostech na západ od nás (jež nám naše elity dávají za vzor) by určitě nebyl problém najít dost podobného. Nicméně chci podotknout něco, co Klvaňa nenapsal. Největší nebezpečí směrem k soft-totalitnímu ovládnutí naší společnosti vidím právě v kooperaci Babiše a těch elit, jež nás stále chtějí přetvářet, abychom byli jiní, lepší. On jim přenechá „duchovno“, oni jemu „materiálno“ — a může to krásně fungovat.

Malé vítězství pražské kavárny. Soud nepotrestal Ztohoven za „trenky“
A na závěr causa Ztohoven. Jsou to odpůrci Miloše Zemana, Tomáš Klvaňa zřejmě také, já bych se spíše než odpůrcem asi nazval nesympatizantem. Panu Klvaňovi jsou Ztohoven sympatičtí, mně nejsou. S řešením, které Tomáš Klvaňa zmínil (pokuta), nicméně bez problémů souhlasím.

Jejich „čin“ drtivě podporuje většina mnou výše zmiňovaných českých elit, jež by jim nedala ani tu pokutu, ale spíš veřejnou pochvalu. Zajímalo by mě, jak by asi tyto elity reagovaly na obdobný čin odpůrců Václava Havla v době jeho prezidentování, kdyby třeba vzhledem k jeho postojům k vyhnání sudetských Němců (které, musím uvést, já sám z větší části sdílím) tam někdo pověsil vlajku s koženými kraťasy s padacím mostem?

František Kolařík

Klíčová slova:

Diskuse ke článku


 
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile