KAREL STEIGERWALD: O smyslu velkého vítězného listopadu ´89 | Reflex.cz
reklama
nahoru

KAREL STEIGERWALD: O smyslu velkého vítězného listopadu ´89

Karel Steigerwald 14. listopadu 2014 • 18:00
KAREL STEIGERWALD: O smyslu velkého vítězného listopadu ´89
O smyslu velkého vítězného listopadu
• foto: 
fotomontáž Jan Ignác Říha

Čtvrt století od revoluce v roce 1989, to už je důvod k orgiím vzpomínek a vysvětlování, k tvorbě nových mýtů a k přerůstání blednoucích vzpomínek do nových pověstí českých.

reklama

Aréna vzpomínek je báječné místo pro zasloužilé staré zbrojnoše i novopečené moralisty. Staří zbrojnoši vzpomínají na svou tehdejší velikost, odvahu a důmysl (nic většího totiž už pak nezažili), s nimiž dali lidstvu sametovou revoluci neboli Vítězný listopad. Novopečení moralisté je za to kritizují – oni by šli na věc jinak, lépe a statečněji. V té výroční vzpomínkové aréně probíhá zápas o smysl Listopadu, o jeho dědictví a odkaz. Ale už se vyjasňuje:

Sametový listopad byl rozhodně úspěšný. Jeho odkaz lidi inspiruje i dnes – nejen ty dole, ale i nahoře na Hradě. Lidi dole zajímá, jaké že to bylo zase spiknutí tajných sil zednářů, agentů Ruska a agentů amerických židů proti nám. Nahoře na Hradě se usídlil nejzajímavější výdobytek Listopadu, sprostý prezident, který každého hned nazve idiotem. Rád nadává jak dlaždič, čímž posunul prezidentování blíž k lidu. Jeho popularita stoupá. Říká k.... a zk..... a pr... a id... a ho... a lidé šílí. To by nikdo nevěřil, že tohle může lítat z Hradu, řvou lidi nadšením. On je, ten č.... a b...., jeden z nás! To je konečně to osvobození, na něž jsme čekali. To je to hlavní politické téma, vy id....!

Ale hlavní postavou se přesto nestal prezident, nýbrž Krteček. Ten se dostal nejen do Číny, ale i do vesmíru. Spravedlivé to není, odletět do vesmíru by měl sám prezident, ale tak už jdou dějiny. Dalším pěkným odkazem Listopadu je masívní nástup agentů a důstojníků StB do popředí ve funkcích všeho druhu. Po letech rozpaků se konečně dočkávají chvály a uznání. Ukazuje se, že jsou to vesměs nezávislí odborníci, kteří svou věc umějí dobře. Spolu s nimi se do funkcí hrnou fyziognomie, o nichž Listopad nespravedlivě myslel, že vyhynuly. Říkalo se jim prasohlavové, což si vysloužili společnými kulturními znaky v obličejích. Tučnost, hněvivá nasranost a suverenita laločnatých ignorantů s třemi až pěti bradami, vyrostlými ve funkcích – tak vypadal obličej správců nad lidmi před Listopadem. Kdo si je ještě pamatuje, musí se dnes divit – odkud se zas berou? Vylézají ze škvír, nebo se líhnou noví? Vidíte je na obrazovce, sedí v grémiích, zahušťují vládu a v těchto dnech se ujímají i oslav Velkého vítězného listopadu, který jim konečně zas dává moc nad námi.

Dopředu jdou i lítí hubitelé různobarevných cizáků, strana dělnická, sociálně spravedlivá. Chrání svůj lid lépe než umolousaní dědicové listopadových bouří, ta chátra z kaváren. Mají úspěch v Duchcově, to je první vlaštovka. Zájem o ně mají sociální demokraté i komunisté, což je v mnoha případech tatáž kategorie obličejů s podbradky zkušených funkcionářů.

Smysl roku 1989 pochopil konečně i nešťastný Gorbačov. Hodně toho pokazil, než USA a Západ prokoukl. Tápal, až mu Putin, další dědic Listopadu, otevřel oči. Vždyť je tu zase spravedlivá studená válka jako kdysi, před Listopadem, a zas ji zavinili američtí imperialisté se svými evropskými přisluhovači. Bush slíbil tehdy Gorbačovovi, že zavede v SSSR brežněvismus s lidskou tváří, a slovo nedodržel. Byla velká chyba, jak upozorňují i naši komunisté, že mu Gorbačov naletěl.

Provedl nyní v Berlíně sebekritiku, pozdě sice, ale přece. I my doma se dnes na SSSR a Ruskou federaci díváme jinak než tehdy. Zjednodušené pohledy odpadly, láska k přirozenému spojenci se vrací. Před čtvrt stoletím volali lidi na ulicích: „Nejsme jako oni!“ Mysleli, že nejsme jako ti, kdo nás tahali na Západ, kde je bída, hlad a nemravnost. Naletěli jako Gorbačov, ale už se to napravuje. V čele a s věnci v rukou stojí dnes už zas pevně rozkročeni ti, kdo hájí svůj lid a vedou naši vlast k blahobytu.

Dnes už se nemusí žádný agent StB třást, jestli mu to někdo nevyčte a jestli mu nějaký udaný občan náhodou nedá přes hubu. Jsem fízl a kdo je víc? Tak zní pevná zásada dnešní doby, která musí být už brzy přetavena též do penzí. Žádný komunista se dnes nemusí skrývat v ilegalitě, zahrabán v parlamentní díře, jako tomu celé čtvrtstoletí bylo. Z děr dnes vylézají soudruzi rovnou do funkcí. Někteří to berou oklikou přes ČSSD, jiní nadšeně přitakávají, neví se ještě čemu: Ano, bude líp.

A jaká témata přináší politika před oslavami? Krom sprosťačení prezidenta, což je velký přínos naší nové polistopadové státnosti, a krom letu Krtečka do kosmu a Ruska je na programu zvýšení platů poslanců, což je věc tak lákavá, že žádní poslanci to už nezastaví, ať dělají co dělají. Důležitým tématem je, jestli kradl ministr zdravotnictví, nebo ministr financí, nebo oba. Stranou nesmí zůstat ani nechuť poslanců se scházet. Je to přirozený proces demokratizace, kdy se moc z rukou poslanců sama od sebe stěhuje do rukou nepolitiků, kteří to s lidem myslí lépe než ta žvanírna. Důležitý je též zákon vyžadovaný i Bruselem, jenž by úředníky v kancelářích chránil před svévolí volených politiků. Krvavý je i zápas o pokrok v boji kmenových buněk proti nebuňkám, což je problém, s nímž si Listopad nevěděl vůbec rady. Naštěstí se na ten zápas podívá Babiš a dá věc do pořádku. Možná ty kmenové buňky od státu koupí a přiřadí je k Agrofertu včetně odpovídající dotace.

Listopad slaví úspěchy i v zahraniční politice. Tam platí pravidlo nejasnosti a mlžení. Řekne-li se ano, musí zaznít i rázné ne! Ruská vojska na Ukrajině nejsou, leda snad nějaká neviditelná. Naše politika musí být prozápadní, s jasným akcentem na přátelské spojenectví s Rusy, s Číňany a s tou svobodnější z obou korejských republik. Která z nich to je, bude otázkou dalšího vývoje a diskusí v zahraničním výboru. Naléhavým polistopadovým tématem je otázka, zda mají naše ozbrojené síly spolupracovat s bratrskou lidovou Čínou při obsazování Tchaj-wanu a s ruskou armádou při bratrské pomoci obsazování Kyjeva a praruského Užhorodu.

Je spousta politických témat, která dědici Listopadu dnes ignorují. Vymahatelnost práva, spravedlivé soudy, občanská policie, fungující a vlídná státní správa, reformy škol, zdravotnictví a penzí. Dálnice, ovzduší, svoboda podnikání. Jistota bezpečného občana. Přehledný vztah mezi zločinem a trestem. Stát jako sluha lidí, nikoliv jako násilnická organizace poddůstojníků. A mnoho podobných bludů, jež lidem jen škodí. Ty jsou už mimo program. Smyslem Listopadu dnes je všechny tyto omyly Listopadu napravit. A jde to od ruky. A brzy se do díla zapojí i zkušenosti získané v Číně. To bude teprve listopaďácký fofr vpřed! Lidé, vytaste klíče a zvoňte jako tenkrát, oni nahoře nestačí na všechno.

Ale dost už černého humoru. Možná si ještě někdo skutečný smysl Listopadu pamatuje a věří, že svoboda je pro život člověka to nejdůležitější. Že se najdou politické síly, které zvednou hlavu a začnou za ni zas bojovat. A že se najde dost občanů, jimž bude svoboda stát za to. Ztracen Listopad není, je jen v útlumu, protože platí za chyby, které nadělal a jež nyní úspěchy Listopadu zastiňují. Však víme, o svobodu je třeba bojovat ustavičně, není to nic samozřejmého. Stále ještě žijeme ve svobodné zemi. Ale ztratit svobodu není nic neobvyklého, nepřirozeného a neznámého. Může se to stát raz dva. To raz už máme za sebou.

Text byl také publikován v tištěném Reflexu č. 46/2014.

Karel Steigerwald


Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama