Pátý z českých hrdinů, kteří se v Afganistánu stali terčem sebevražedného atentátníka, zemřel. Pojďme se podívat, zda těch pět smrtí mladých zdravých mužů měla nějaký smysl, a zda opravdu bojují za naše národní zájmy.
Především fakta: V posledních desetiletích nesmírně posílil islámský extremismus, který chápe veškerou západní kulturu kromě zbraní a hodinek jako jednoznačné zlo. Tato ideologie počítá s násilnou expanzí a s vybíjením jinověrců. A vůdci této ideologie nám, Západu, vyhlásili válku, kterou jsme si zvykli datovat od jejich zatím nejúspěšnějšího úderu Západu - od 11. září.
Od té doby vedeme válku s terorismem, válku, kterou vyhlásili a zahájili oni, a kdy se my, Západ, jenom bráníme. Myslím, že i ten nejzarytější sluníčkář uzná, že je pro Čechy lepší, když se v této válce střílí v Afgánistánu, než kdyby válečná linie probíhala u Havlíčkova Brodu. A je třeba si stále dokola připomínat, že pokud nedokážeme šíření islámského terorismu bránit „u nich“, v místě, odkud přichází, tak teroristé přijdou k nám. A už „u nás“ byli opakovaně. Nejsem ochoten považovat New York, Madrid nebo Londýn za cizinu, jsou to města mého kulturního okruhu, a tudíž naše města.
Těch pět mrtvých hrdinů nelze zaměňovat s lidmi, kteří nešťastnou náhodou zemřeli v jiném zaměstnání. Když zahyne profesionální řidič při autonehodě, je to stejná tragedie, ale on se tou smrtí nestává hrdinou. Pokud ale někdo oblékne uniformu a jako voják nebo policista - státní zaměstnanec - jede pracovat do mise, do míst, kde mu hrozí smrt, má to ve srovnání s profesí šoféra nebo novináře jednoznačně další morální aspekt. Ten voják tam totiž hájí zájmy všech občanů naší země, jel riskovat život proto, aby smrt - teroristé - nepřišli k nám zabíjet naše lidi. Hájí a chrání nás všechny.
Takže jeho smrt je o řád více než u smrtí při práci v jiných profesích hrdinstvím. Když zabijí ve válce novináře, je to blbý, ale hrdinu to z něj nedělá. On tam byl hájit komerční zájmy svého vydavatele, a měl smůlu. Když zemře v zahraniční misi voják nebo policista, člověk, který se tam vydal se zbraní hájit naše bezpečí, stává se tou smrtí hrdinou, který zaslouží úctu právě proto, že položil život za nás za všechny. Takže odpovědi na úvodní otázky jsou jasné. Těch pět tragických smrtí jednoznačně mělo hluboký smysl, mrtví hrdinové padli při ochraně před zlem, které ohrožuje nás všechny, a - ač to zní pateticky - zemřeli za české národní zájmy.
